Naše hudba má v Británii řadu příznivců a milovníků, desítky a desítky znalců, nadšenců i odborníků jsou aktivní v Britské Dvořákově společnosti pro českou a slovenskou hudbu. Jeden z nich však vyčnívá po léta asi nejnápadněji – Graham Melville-Mason , hudebník, muzikolog, publicista a organizátor hudebního života, který se počátkem března dožívá osmdesáti let. Znají ho i lidé kolem hudby v naší metropoli – už víc než dvě desetiletí, od roku 1990, je čestným poradcem festivalu Pražské jaro, kterému zejména zpočátku po změně režimu, podmínek a možností tiše, ale o to záslužněji pomáhal v mezinárodních kontaktech, v potřebné byrokracii i v dramaturgii a kterému včas odhalil některé nástrahy a slepé uličky mezinárodních vztahů. Znají ho ovšem samozřejmě především v Anglii, ve Skotsku i ve Walesu ve Dvořákově společnosti, kterou po léta vedl, jejímž je nyní patronem a v níž je nadále činný. Organizace má na sedm set členů. Ale znají ho i pořadatelé koncertů a interpreti. Bylo v posledních desetiletích asi málo případů hostování českých sólistů, komorních souborů a dirigentů na britských ostrovech, kdy by právě on nenápadně nestál v pozadí.
Grahamův vztah k tvorbě českých klasiků, ale postupně ve stále širším záběru i jejich předchůdců a následovníků a pak i hlavních soudobých tvůrců, i jeho četná přátelství s českými hudebníky, to vše začalo už v šedesátých letech, kdy učil na univerzitě v Edinburghu a působil při tamním mezinárodním hudebním festivalu. Zájem o českou hudební kulturu pokračoval a rozšiřoval se i v době, kdy byl zaměstnán v Londýně v BBC. Definitivně podstatnou náplní jeho profesního i osobního života se pak česká hudba stala po roce 1989. Pro příklady není třeba chodit daleko. Nebylo snad londýnského koncertu Jiřího Bělohlávka, po němž by mu v zákulisí netiskl pravici. Nebylo koncertu některého kvarteta ve Wigmore Hall, o němž by něco nevěděl. Ale nebylo také významného hostování britských umělců na Pražském jaru, za nímž by nějak nestál. Kontakty a pozitivní vztahy jsou i díky němu mezi oběma hudebními kulturami oboustranné a nadstandardní.
Znalosti češtiny prohluboval Grahamovi při společných procházkách se psem Karel Janovický, exilový skladatel, který po léta vedl československou sekci BBC World Service a který býval jeho sousedem v severním Londýně. Tam, za přízemním oknem typického cihlového řadového rodinného domu, než se Graham s manželkou přestěhovali daleko na sever na venkov, prozrazovala exotický předmět jeho zájmů červená tabulka s nápisem Besední, pravé pražské uliční značení. Cedule kdysi zbyla jako nadbytečná při osazování malostranských nároží a přátelé ji Grahamovi jako recesi věnovali na památku. Besední ulice, to byla a je adresa Českého hudebního fondu…
Britská Společnost Antonína Dvořáka, založená v Roce české hudby 1974, se za předsednictví Grahama Melville-Masona zaměřila na prezentaci hudby z českých zemí a Slovenska. Pořádá od té doby po celé Británii přednášky, setkání a diskuse členů a sympatizantů s českými hudebníky, s podporou velvyslance na naší ambasádě pořádá koncerty mladých českých hudebníků studujících v Británii, uděluje českým a slovenským studentům stipendium pro prestižní Mezinárodní letní školu v Dartingtonu, iniciovala spolupráci s Národním muzeem směřující k vytvoření mezinárodní databáze zdrojů na téma Dvořák a založila fond na rekonstrukci Dvořákovy vily Rusalka na Vysoké u Příbrami….
Profesor Melville-Mason není jediný, kdo ví hodně o české hudbě a kdo díky své motivaci koná mnohé v její prospěch. V BBC a na akademické půdě byli a jsou další, kteří díla našich autorů studují, píší a vysílají o nich, přemýšlejí o nich a prosazují je. V Londýně jsme měli po desetiletí velkého zastánce v siru Charlesi Mackerrasovi, Graham je však asi jediný, kdo se v podobné míře stal v tom nejlepším slova smyslu jejím skutečným promotérem a lobbyistou a kdo realizoval množství konkrétních organizačních jednání a kroků v její prospěch a ve prospěch jejích interpretů. Právem tedy dostal v roce 2007 Cenu České hudební rady a v roce 2010 od našeho ministerstva kultury jako uznání zásluh o šíření dobrého jména české kultury v zahraničí resortní medaili Artis Bohemiae Amicis.
