Podle hesla ve Slovníku českého spisovného jazyka je banda sbor lidových hudebníků, lidová kapela. Od roku 2005 máme u nás bandu i v hudbě vážné, neboli klasické, a to bandu Ostravskou. Protože její zakladatel, skladatel a flétnista Petr Kotík vplynul po své emigraci koncem 60. let do amerického kulturního prostředí, na něž se adaptoval i jazykem (na tiskovkách se někdy musí ptát na český ekvivalent toho, co ho napadá plynule v angličtině), je „banda“ spíše asi onomatopoickou zkratkou od anglické „band“ ve významu skupina, kapela, soubor, každopádně název tohoto tělesa je provokativní a dráždivý adekvátně k hudbě, k jejímuž provozování bylo vytvořeno.
Jako u většiny dobře fungujících věcí, stála i u zrodu Ostravské bandy náhoda, nikoliv záměr. Petr Kotík ji dal dohromady jako náhradu za soubor MusikFabrik, jehož účast na novém festivalu Ostravské dny (míněny Ostravské dny nové hudby) se zdála příliš finančně náročná, a výsledek se ukázal být tak plodným, že soubor sestavený ad hoc z hudebníků z různých zemí za účelem nastudování konkrétního programu se pro příště stal jedním ze stálých pilířů festivalu a pravidelně vyjíždí i na samostatná turné nebo koncerty mimo Ostravu.
Ostravská banda je souborem typu, na který jsme zvyklí spíše z alternativní hudby nebo jazzu, třebaže ve vážné hudbě fungují takové soubory také a jsou velmi trendy. Třeba Ensemble InterContemporain, London Sinfonietta nebo Ensemble Modern. Jejich specifikem je variabilita obsazení, neboť soudobá hudba v tomto směru překračuje hranice žánrů a její tvůrci často volí zvukové kombinace neotřelé, nevyzkoušené, neprověřené, inovativní. Dalším specifikem takovýchto souborů je sólistická úroveň jejich členů. Každý hráč musí být připraven na to, že na něho na koncertě vyjde skladba pro jeho nástroj sólo nebo že bude postaven do souhry, s níž má minimální nebo žádné zkušenosti. V České republice takto pracuje soubor Konvergence a příležitostně i jiné soubory, které ale většinou po několika letech zacházejí na úbytě. Ledoborcem byl svého času v tomto smyslu Agon, ten je ale dnes už minulostí nebo – občas – šikovně využívanou obchodní značkou.
Ostravskou bandu tvoří hráči z Německa, Anglie, Maďarska, Spojených států amerických, Slovenska a České republiky. Jedná se vesměs o mladé hudebníky, pro něž je soudobá hudba přirozenou součástí jejich profesního portfolia. Těleso se schází pouze jednou či dvakrát do roka a společný čas věnuje intenzivnímu zkoušení vždy na daný koncertní projekt. Konkurzy se do Ostravské bandy nedělají. Působí v ní hudebníci, kteří jsou jejími členy od jejího založení, noví přicházejí buď z řad studentů Institutu Ostravských dnů nebo na doporučení některého ze stávajících hráčů.
Petr Kotík se opakovaně odvolává na energii, která všechny zúčastněné pohání. Někteří z členů Ostravské bandy se během roku potkávají v jiných souborech nebo při jiných příležitostech, jiní se vídají jen na Ostravských dnech. Petr Kotík na to poukazuje jako na důležitý sociologický aspekt. „Pro hudebníka z New Yorku není hvězdná kariéra někoho v Praze zajímavá. Je jedno, co máš za sebou nebo kolik je ti let, podstatný je tvůj výkon tady a teď.“ Základem pro dobrou spolupráci je vzájemný profesionální i osobní respekt, specifická práce na specifickém repertoáru je tmelem dobrých vztahů i motivací k dobrým výkonům a na koncertech se pak ona veskrze pozitivní energie přenáší i na publikum. Přestává se řešit smysluplnost nebo nesmyslnost hudby, byť je to hudba někdy hodně nezvyklá nebo nezvykle prezentovaná, atmosféra koncertů je nesena vírou, že to stojí za to, a v tomto duchu si pak koncerty ještě dlouho nesou v paměti jak účinkující, tak posluchači.
Za deset let své existence má Ostravská banda za sebou vedle pravidelného účinkování na Ostravských dnech vystoupení ve Francii, Polsku, Německu, Nizozemí, Spojených státech amerických, na Slovensku, ve Španělsku, Anglii a v České republice na festivalech jako Janáčkův máj, Pražské jaro nebo MusicOlomouc. Od založení operního festivalu, který se střídá s Ostravskými dny, se spolupodílí i na realizaci jeho programů.
Repertoár Ostravské bandy tvoří stěžejní díla 20. století (Varese, Stockhausen, Xenakis, Nono, Ligeti) a skladby současných skladatelů, především členů takzvané newyorské školy (John Cage, Morton Feldman, Earle Brown, Christian Wolff), k níž má umělecký vedoucí bandy Petr Kotík hodně blízko. Nedá se přitom říci, že by se dramaturgie zaměřovala nějakým jediným vyhraněným směrem – spíše jde po tom, co se v soudobé hudbě zdá být živé a funguje to – ať už je to hudba Louise Andriessena, Elliota Cartera, Alvina Luciera, Tristana Muraile, Salvatora Sciarrina nebo Wolfganga Rihma a mnoha dalších. Velkou zásluhu má Ostravská banda na iniciaci a propagaci nových skladeb z dílen skladatelů zahraničních i tuzemských – třeba Martina Smolky, Miroslava Srnky, Petera Grahama, Petra Bakly, Petra Cíglera.
Od prvního koncertu Ostravské bandy v Domě kultury města Ostravy uplyne letos 22. srpna deset let. Soubor v dubnu už vystoupil na dvou koncertech v New Yorku – po boku S.E.M. Ensemble, což je další z Kotíkových souborů – a na letošních Ostravských dnech, které začínají 21. srpna, bude mít dva samostatné koncerty (v Domě kultury města Ostravy) plus spoluúčast na pěti dalších.
