Přemýšlel jsem, jestli mám nějak reflektovat děsivý skandál, který světová a poté i česká masová média zveřejnila a šťavnatě komentovala – dlouhodobé znásilňovaní a týrání členů Regensburger Domspatzen. Nechtěl jsem se zařadit do masového i odborného bulváru. Nicméně je to tak vážné, že si dovolím aspoň stručný komentář.
Řezenští chrámoví vrabci byli desítky let ikonou chlapeckého sborového zpívání. Jejich zdravé hlasy, dokonalý souzpěv, homogenita, frázování byly kdysi doslova referenční, na někoho působily až nelidsky. A jejich dlouholetý šéf, Georg Ratzinger, byl jednou z nejváženějších autorit přinejmenším německého hudebního života. Sice už v 90. letech existovala šuškanda, že se učitelé, vychovatelé a kněží dopouštěli mezi lety 1945 – 1992 fyzického a sexuálního násilí, ale nebyly důkazy. V roce 2010 začalo vyšetřování. A když jsou nyní po letech medializována svědectví obětí, projevila se hrůza celé kauzy. Netušil jsem, co vše je za pečlivě vytvářeným profilem usměvavého, idylicky harmonického a skutečně výborně zpívajícího sboru, jehož nahrávka Davidových žalmů Heinricha Schütze z roku 1997, kdy jsem ještě věděl pramálo o skutečné podobě hudby tohoto geniálního skladatele 17. století, ve mně tehdy vzbuzovala respekt. Možná 500 i více případů brutálního násilí, skoro 70 znásilněných nezletilých lidských bytostí – to vše se dělo ve stínu Kříže. Nutně člověka napadne, kam se na zvrácené „vychovatele“ a „kněží“ hrabe Bohumil Kulínský s jeho delikty ve sboru Bambini di Praga. Jeho skutky sice nejsou ospravedlnitelné a správně za to pykal, ale jaký trest by měli dostat „učitelé“ a „dozorci“ z Řezna. Jenže kvůli promlčení budou mít maximálně ostudu a sbor má zničené jméno. Takže snad se dočkají jednou trestu po smrti… Je to však selhání nejen frustrovaných, duševně znetvořených, deviantních lidí, ale i systému, justice a hlavně katolické církve. Nejen současný papež, ale hlavně emeritní papež Benedikt XVI. a jeho vykutálený bratr Georg Ratzinger by měli prosit o odpuštění za těžké novodobé hříchy překvapivě početného výseku církevní oligarchie a řady přisluhovačů.
Přestože mají Regensburger Domspatzen unikátní historii (započala v roce 975, tudíž jeden z nejstarších sborů na světě), jeho tradice by měla už z úcty k těm, co prošli peklem, skončit. Chci věřit tomu, že se dnes už nic takového ve sboru neděje, ale stejně jako v České republice, ani ve světě mnohým údům katolické církve nevěřím a neumím si představit, že bych byl schopen jít na koncert tohoto sboru a v povznesené náladě poslouchat třeba právě hudbu Heinricha Schütze. Pro české chlapecké a dětské smíšené sbory to jistě je další memento i podnět k ještě důslednější kontrole a transparentnosti. Nicméně chci věřit, že po kauzách Bambini a Regensburger se u nás nic takového nestane. Doufám…
