V poslední době odcházejí lidé, ke kterým jsem měl více než jen profesionální vztah. Byla to směsice obdivu k jejich práci, úcty k profesionalitě i člověčenství. Byli to Michaela Freemanová – muzikoložka, která věděla u nás o baroku jako málokdo, Miroslav Rada – malíř s neuvěřitelným duchovním přesahem, Jiří Bělohlávek, dirigent, jenž léty dozrál ve fascinující komplexní osobnost a Antonín Matzner – publicista, spisovatel, hudební režisér, producent a dramaturg. Narodil se 22. srpna 1944 – zemřel 16. října 2017. Chci uctít jeho památku a vydat nepatrné svědectví o něm. Zajímavé na jeho životě je skutečnost, že je sice autorem řady publikací ze světa jazzu a populární hudby, jako režisér a producent byl aktivní právě v této oblasti, ale nejhlubší stopu otiskl ve světě klasické hudby. Nicméně pro mě to byl hlavně Pan dramaturg. (Umění hudební dramaturgie ovládá na mezinárodní úrovni v České republice jen málo lidí.)
Poprvé jsem se s ním setkal v druhé polovině 80. let. Jako nakladatelský elév jsem po škole nastoupil do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. První knihou, kterou jsem měl za úkol redakčně dovézt k vydání, byla Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, v níž byl pan Matzner coby velmi dobrý lexikolog spoluautorem. Diskuse s ním byly tehdy pro mě nesmírně obohacující. Byl neuvěřitelně pracovitý, flexibilní a obdivoval jsem jeho hudební rozhled a schopnost komparace. Zároveň jsem se s ním potkával v rámci Kühnova smíšeného sboru, jenž tehdy prožíval díky vedení Pavla Kühna a producentské pomoci Antonína Matznera zlaté období. (Mimochodem významně pomohl i Harmonii!)
V 90. letech jsme se začali potkávat při pořádání Pražského jara, jejímž byl dramaturgem. (Svou lexikologickou a organizační erudici využil v publikaci Šedesát pražských jar.) Měl nemalou zásluhu na polistopadové profilaci festivalu a neomylný cit pro jednání s partnery, s umělci a pro dramaturgii. Navíc byl tak nějak prvorepublikově noblesní, laskavý a uměl naslouchat. V týmu Pražského jara odvedl obrovský kus práce, jenž snad bude jednou patřičně doceněn. Dvojice Roman Bělor, ředitel – Antonín Matzner, dramaturg byla řadu let značkou kvality. Hlas, srdce a mozek Antonína Matznera mi budou chybět.
