Propojit své narozeniny se svátkem sv. Cecílie se může poštěstit ledaskomu, nicméně oslavit je celovečerním koncertem za účasti mnoha interpretů a početného publika, navíc v honosném koncertním sále pražského Rudolfina, to si může dovolit jen ten, koho patronka hudebníků obdařila zvláštní přízní. A tak i letos 25. listopadu do Rudolfina pospíchali nejen ti, kteří se těšili na každoroční výroční koncert Jiřího Stivína a jeho stále se proměňujícího souboru Collegium Quodlibet, ale i další příležitostní návštěvníci Prahy, pro něž je možnost setkání s předním českým interpretem velkým hudebním zážitkem.
V první části, jež se tradičně odehrává ve znamení Stivínem uctívaného trojhvězdí barokních mistrů – Johanna Sebastiana Bacha, Georga Phillipa Telemanna a Antonia Vivaldiho –, se sice zopakovaly skladby, které jsme na Cecílii v průběhu čtvrtstoletí již slyšeli, nicméně vždy v jiné interpretaci. Fantazii fis moll pro sólovou zobcovou flétnu (TWV 40: 11) protagonista večera místy ozvláštnil rozvolněnějšími rytmickými figurami, v závěrečné části pak nápaditou ornamentikou. Vivadiho Koncert g moll pro zobcovou flétnu, hoboj a fagot (RV 103) se na pozadí většiny skladatelových opusů vymyká absencí bassa continua. Posluchači si ho mohli vychutnat v podání Jiřího Stivína, Viléma Veverky a Petra Hlavatého, tří technicky rovnocenných a stejně tak i hudebně cítících hráčů. Stejný dojem z poslechu navodil i Braniborský koncert č. 2 pro trubku, zobcovou flétnu, hoboj, housle a basso continuo (BWV 1047), v němž se k sólovým hráčům přidala i spolehlivá houslistka Adéla Štajnochrová a německý trumpetista Matthias Schriefl.
Z barokní instrumentální hudby zazněly v druhé části večera jednak ucelené skladby, jednak jejich jednotlivé části. Opět zde vévodil Telemann, Vivaldi a Bach, střídavě přednesený flétnistkou Markétou Stivínovou, houslistkami Adélou Štajnochrovou a Lucií Sedlákovou-Hůlovou, violoncellistkou Hanou Flekovou, hobojistou Vilémem Veverkou a fagotistou Petrem Hlavatým. Basso continuo po celý večer obětavě obstarával varhaník a cembalista Robert Hugo, orchestrální zvuk v doprovodech koncertů ještě doplnily houslistka Magdaléna Malá, violista Martin Stupka a kontrabasista Ondřej Štajnochr. V jazzových improvizacích a aranžích jazzových skladeb excelovali Jiří Stivín s Jiřím Stivínem jr., u klavíru Martin Brunner, na trubku Matthias Schriefl. Ten také svou improvizací na alpský roh vnesl do programu zajímavý rustikální prvek.
Nepřetržitý tok nástrojové hudby několikrát přerušily lidské hlasy – v provedení souboru Ritornello Michaela Pospíšila k nám dolehli italští renesanční mistři, v přednesu Zuzany Stivínové nás oslovily verše Williama Shakespeara (Sonet 66, „Znaven tím vším bych raději chtěl nebýt…“), v samotném závěru v provedení sboru chrámového sboru sv. Ducha část Bachova Vánočního oratoria „Jesu, meine Freud´ und Wonne“. Podobně jako v minulém roce i letos Stivínův svátek hudby zakončily standing ovation.
