Doba adventní, čas očekávání, zklidnění i obracení se k sobě, je odedávna doprovázena hudbou a zpěvem. Koho zavedly kroky v neděli 9. prosince do kostela sv. Anny (Pražská křižovatka), nemusel litovat. Zpíval tu královéhradecký soubor Gentlemen Singers, již patnáct let existující profesionální mužské vokální okteto. Lahodné hlasy jeho členů, obdivuhodný souzvuk a všestrannost napověděly, proč patří k předním českým vokálním ansámblům.
Program O nata lux, zahrnující vánoční písně, koledy české i jiných evropských národů, středověké zpěvy i Monteverdiho Magnificat secondo a ovšem také nepominutelné Berlinovy White Christmas či hříčky typu Nesem vám noviny v úpravě Petra Wajsara, byl osvěžením dramaturgickým právě pro svou různorodost a současně zážitkem z vynikající interpretace. Ostatně, vloni soubor natočil stejnojmenné CD.
V úvodu zazněly tři středověké zpěvy, dva z nich v aranžmá pocházejících z 20. století (Gabriel Crouch, Stephen Hatfield). Poprvé tu měl posluchač příležitost obdivovat dokonalé sladění hlasů, krásné měkké nasazování tónů, pro soubor tak typické, a vůdčí kontratenor Filipa Dámce. Již v těchto skladbách pánové prokázali, v čem je jejich síla – jisté ovládnutí techniky a stylu a zároveň hravost. Na jejich pověstný smysl pro humor (nejen hudební, ale i scénický) si obecenstvo ovšem ještě chvíli muselo počkat. Po starých písních následovalo Monteverdiho Magnificat secondo, při jehož interpretaci si posluchač opět uvědomil, jak hlasy současných zpěváků souboru spolu krásně ladí a tvoří jednolitý celek, v němž na sebe jednotliví interpreti nestrhávají pozornost, ale účinek se projeví právě ve společném zpěvu.
Zmíněnou všestrannost soubor prokázal v bloku písní skladatelů 20. století: Mortena Lauridsena O Nata Lux, Richardse Dubry Hodie Christus Natus Est a proslulou The Lamb Johna Tavenera. Opět jsme obdivovali líbezně a jistě vedené vícehlasy, zvláště Tavener byl esencí křehkosti. Zcela přirozeně po této již dnes ikonické skladbě, kterou mají v repertoáru všechny významné vokální soubory, přišel blok koled. Nejprve zahraničních – dánské Dejlig er jorden, polské Lulajze Jezuniu, německé Maria Durch Ein Dornwald Ging a anglické In the Bleak Mid-Winter Gustava Holsta, považované v anglicky mluvících zemích za nejkrásnější koledu. Dodávám, nejen tam. V ní měl člověk zase příležitost obdivovat v kontratenorovém sólu krásu Dámcova hlasu, jeho zabarvení, technickou jistotu… Propojování jednotlivých hlasů, ať už v unisono zpěvu, nebo postupném přidávání se a prolínání, je v podání Gentlemen Singers tak jedinečné a uchu příjemné, že bychom mohli poslouchat hodiny a hodiny a stále bychom neměli dost.
Navzdory kostelnímu chladnu se obecenstvo díky zpěvu rozehřívalo víc a víc a českým koledám v úpravě Jaroslava Krčka, který se souborem spolupracuje pravidelně, se dostalo vřelého ohlasu. Veselme se všickni, Otce nebeského a především My tři králové jdeme k vám, v níž členové souboru popustili svou hravost z uzdičky a předvedli i herecké kreace, připomněly, že neexistují jen notoricky známé koledy v nejrůznějších a nejhrůznějších úpravách i interpretacích. Závěrečný trojlístek byl složen z písní, bez kterých si nelze vánoční čas představit: White Christmas Irvinga Berlina v aranžmá Adama Koubka, Nesem vám noviny, které do swingového duchu zcela přepsal Petr Wajsar, a Tichá noc v trojjazyčné verzi v úpravě Andrise Séjanse. Zatímco ztichlým potemnělým kostelem zněla na závěr Stille Nacht / Silent Night / Tichá noc, vybízející k otevření srdcí, Wajsarovo Nesem vám noviny obecenstvo takřka roztancovalo, soudě podle nesmělého podupávání a rytmických pohybů ramen. Toto přepracování nelze přejít jen konstatováním, že se jedná o swingovou úpravu, v níž zpěváci uplatní i své scatové schopnosti. Wajsar stvořil jiskřivou miniaturu a vložil do ní veškeré své schopnosti a znalosti z oblasti soudobé kompozice, a přitom napsal velmi chytlavé dílko. Však Gentlemen Singers si ho zazpívali s chutí. Až se trochu ostýchám znovu vyzdvihovat kontratenoristu Filipa Dámce, protože soubor je složen z velmi kvalitních a zkušených zpěváků, ale jeho zazpívané „sólo na trubku“ definitivně posluchače uvedlo do varu. Po ztišené závěrečné Stille Nacht bylo zřejmé, že koncert nemůže ještě skončit. Přišel přídavek v podobě hříčky Josefa Melnára Popletení koledníci, který posluchače znovu přivedl k radosti a hravosti, jež vynikne o to víc, když ji interpretují takoví zpěváci.
A protože jsem několikrát zmínila jméno prvního kontratenoristy Filipa Dámce, zaslouží si tu být jmenováni i další členové Gentlemen Singers: Jaroslav Šindler (druhý kontratenor), Tomáš Kočan (první tenor), Radek Mach (druhý tenor), Ondřej Kleiner (první bas), Martin Struna (první bas), Richard Uhlíř (druhý bas a umělecký vedoucí) a Václav Kovář (druhý bas). Od svého založení v roce 2003 prošel soubor několika personálními změnami. Tohle složení se však zdá být ideální. Repertoárový rozsah Gentlemen Singers je velmi široký. Soubor je ceněný především pro svou špičkovou interpretaci klasické hudby 20. a 21. století. Nedílnou součást repertoáru tvoří též skladby zkomponované či upravené přímo pro Gentlemen Singers členy souboru a skladateli, s nimiž soubor úzce spolupracuje (Jan Vičar, Jan Jirásek, Petr Wajsar, Stephen Hatfield aj.), ale i klasická díla staré hudby.
