Dne 10. února 2013 se už po 55. vyhlašovaly v Los Angeles ceny Grammy . Z 81 kategorií patřilo klasické hudbě devět políček. Podle výsledku hlasování odborníků a kritiků by laik neřekl, že v tržbách stále drtivě vedou ve světovém obchodě klasické labely největších nadnárodních společností. Pro ty totiž Grammy slavně nedopadly. Respektive úspěch zaznamenala jen ta největší – Universal Music (UM). Je to jistě díky nejen koncepci projektů a umělcům spjatým s UM, ale pevnou strukturou holdingu, který velmi aktivně vzdoruje problémům gramofonového byznysu.
Překvapilo mě, že nejlepší orchestrální nahrávkou byla vyhlášena deska San Francisco Symphony (SFS Media) se skladbami Johna Adamse. Michael Tilson Thomas je charismatická, oslňující osobnost a Američan… Já bych z dané nabídky upřednostnil Mahlerovu 1. symfonii s Ivánem Fischerem a Budapest Festival Orchestra (Channel Classics).
Vavřín nejlepší operní nahrávky pro Wagnerův Ring (Deutsche Grammophon/UM) jsem vzhledem k přenosům do kin a triumfu v Metropolitní opeře očekával, i když znám z minulosti lepší komplety. Z nominantů bych volil nahrávku Stravinského Života prostopášníka s dirigentem Vladimirem Jurowským (Opus Arte).
V kategorii Best Choral Performance zvítězil titul Life & Breath – Choral Works By René Clausen (Chandos). V tomto případě jsem výrok „komise moudrých“ nepochopil vůbec. Diskutabilní hudba v problematickém provedení. Přitom mezi nominacemi byly skvělé tituly: Ligetiho Requiem (Peter Eötvös, soubory WDR Köln) a duchovní megakompozice Alessandra Striggia (Le Concert Spirituel)… Výsledky kategorie Best Chamber Music nejsem schopen komentovat, neboť jsem nominované tituly neslyšel.
Zvolit nejlepší sólovou instrumentální nahrávku určitě nebylo lehké. Dominoval německý label ECM New Series s dvěma nominacemi – Bachův Dobře temperovaný klavír s Andrásem Schiffem a violové kompozice Kurtága a Ligetiho s Kim Kashkashian. Obě vynikající, dokonce bych řekl nadčasové; vyhrála americká violistka arménského původu.
Renée Fleming získala svůj třetí gramofonek, a to za nejlepší sólovou vokální nahrávku. K 34 nahrávkám přiřadila v roce 2012 Poèmes (Decca Records/UM) a je z toho další triumf, tedy v USA určitě! Deska má sugestivní atmosféru, program i provedení. Nicméně soupeřky měla hodně silné: Dessay (Debussy), DiDonato (Homecoming), Lemper (Paris Days, Berlin Nights), Von Otter (Sogno Barocco). Já bych asi volil Ute Lemper… Poněkud zvláštní „americká“ kategorie Best Classical Compendium měla jen tři nominace, jež nemohu hodnotit, protože i v tomto případě jsem žádný z projektů neslyšel. Totéž musím napsat o nejlepší nahrávce soudobé hudby: Stephen Hartke: Meanwhile – Incidental Music To Imaginary Puppet Plays (Cedille Records). Slyšel jsem však část jedné z nominací – Druhý violoncellový koncert Einojuhani Rautavaaryho, a to je hodně zajímavá hudba. Na nahrávce firmy Ondine jej hraje Truls Mørk, což je samo o sobě zárukou špičkového výsledku.
Výsledný pocit z 55. Grammy – rozpaky!… Albany Records, Cedille Records, OUR Recordings, DSO Live, SFS Media, BMC, Sono Luminus, BSO Classics, Steinway & Sons, Bridge Records, Oehms Classics, AVIE Records, Musica Omnia, BMC… Zvykejme si, že vavříny z renomovaných soutěží, jestliže vydrží stále dravější nástup prodeje online hudby, budou stále častěji získávat labely, o kterých jsme ještě nedávno nic nevěděli. Nezřídka jsou spjaté s orchestry, což by mělo být například pro Českou filharmonii výzvou.
