Před padesáti lety zemřela 24. srpna v Praze jedna z nejzajímavějších moderních skladatelek Sláva Vorlová (1894–1973). Narodila se a vyrůstala v Náchodě, kde dodnes působí komorní orchestr nesoucí její jméno. Talentovaná Miroslava Johnová, jak znělo její dívčí jméno, přerušila studia na místním gymnáziu, aby odešla do Vídně na Akademie für Musik und darstellende Kunst studovat zpěv a klavír. Její slibnou dráhu pěvkyně ukončila tuberkulóza a Sláva se rozhodla pro soukromé studium klavíru u Václava Štěpána a kompozice u Vítězslava Nováka, později také u Františka Maxiána a Jaroslava Řídkého.
Po svatbě s obchodníkem Rudolfem Vorlem na 14 let přerušila svou tvůrčí činnost a pomáhala manželovi v Praze vybudovat úspěšnou firmu na klobouky. Jejich funkcionalistická vila na Barrandově se ve 30. letech stala důležitým centrem společenského a hudebního života. První skladatelčin opus proto vznikl až v r. 1933. Jedná se o půlhodinový smyčcový kvartet Bezkydy věnovaný Ondříčkovu kvartetu. Po popravě manžela nacisty v poslední den války se jejím druhým manželem stal básník V. H. Roklan. Její tvorba se od komorních skladeb během 40. let přesouvá k vlastenecky orientovaným kompozicím (např. kantátě Maličká zem), folklórním inspiracím a operní tvorbě 50. let a od 60. let se věnovala Nové hudbě. Z bohatého rejstříku vokální, orchestrální, komorní a koncertantní hudby této dekády je nutné zmínit alespoň Koncert pro basklarinet a smyčce věnovaný spolu s dalšími skladbami pro tento neobvyklý nástroj Josefu Horákovi a souboru Due Boemi di Praga. Sláva Vorlové zemřela v r. 1973 na následky rakoviny. Její skladby byly už za jejího života prováděny po celém světě, od Evropy až po USA.
