Otevřením hranic po revolucích se změnilo i pole zúčastněných sborů. Dříve byly téměř výhradně posílány jen reprezentativní tělesa, nyní mohou přijet třeba i školní sbory, mají-li zájem. To znamená, že ceny si nerozdělují jen sbory ze střední nebo východní Evropy. Poslední desetiletí se velmi zvedla úroveň skandinávských sborů a od perestrojky se hlásí sbory z baltických zemí a tam byla a je sborová hudba stále velmi populární. Zejména estonské sbory jsou velmi kvalitní a tak tomu bylo i v Neerpeltu. Nejvýše oceněny byly sbory z Estonska, Finska, Polska, Ruska, Maďarska, Rakouska, Turecka, Jižní Afriky a Belgie.
Neerpeltský festival se již léta těší velké pozornosti i u nás, tentokrát přijelo šest dětských a mládežnických skupin, většina z nich získala ve svých kategoriích 1. cenu. Mezi dětskými sbory to byly Pražská kantiléna (Monika Nováková a Karolina Koňaříková), Modrásci z Litoměřic a Rolnička z Prahy, mezi mládežnickými sbory opět Rolnička, tentokrát se staršími členy, Cum Amore z Liberce a Puellae cantantes z Litoměřic (sbormistr Roman Pallas). Tento sbor a dětská Rolnička zanechali v Neerpeltu velmi dobrý dojem.
Česká republika měla rovněž zastoupení mezi porotci. Skladatel, pedagog a hudebník Lukáš Matoušek je porotcem Neerpeltského festivalu už řadu let: „Já vidím tento festival spíš jako celkovou pomoc mladým lidem v poznávání hudby. Když sami někde doma provozují sborovou hudbu, tak jsou často na posměch svým spolužákům, že s nimi nehrají fotbal, ale chodí do sboru, když přijedou na tento festival tak najednou vidí obrovské množství vrstevníků, kteří mají stejný zájem a kteří zpívají se stejným nadšením. Pro ně je to úžasné povzbuzení v jejich hudebním koníčku.“
