V pátek 23. září 2016 převzal basista Richard Novák v Kulečníkovém sále Ministerstva kultury České republiky Cenu Antonína Dvořáka za rok 2016. Od roku 2009, kdy byla udělena poprvé, získalo ocenění za celoživotní práci v oblasti klasické hudby na domácí kulturní scéně vysoký kredit. Jistě k tomu přispívá složení Rady akademiků Akademie klasické hudby, která cenu vyhlašuje: dirigenti Jakub Hrůša a Petr Altrichter, klavírista Ivo Kahánek, generální ředitel České filharmonie David Mareček, muzikolog David Beveridge, ředitel Symfonického orchestru Českého rozhlasu Jakub Čížek, redaktorka MF Dnes Věra Drápelová, Robert Kolář (ředitel Akademie klasické hudby, pořadatel MHF Dvořákova Praha), Tomáš Motl (výkonný ředitel kulturního kanálu ČT art), Vítězslav Sýkora (vedoucí TPS hudební tvorby České televize), novinář Jiří Vejvoda a Marek Vrabec, umělecký ředitel MHF Dvořákova Praha, jenž je předsedou Rady akademiků. Vzhledem ke kreditu samotné ceny, vyhlašovatele i festivalu Dvořákova Praha je na místě otázka, proč zde nejsou „ceny Antonína Dvořáka“, tedy strukturovanější oceňování důležitých oborů hudebního života, což české hudební kultuře hodně chybí. Podobná ocenění totiž vyhlašuje i ministerstvo kultury nebo Česká hudební rada. Reprezentativní ceny, jež by pokryly alespoň celý český svět klasické hudby, bohužel chybí. Tradiční křišťálové violoncello ze sklárny Moser, vyrobené podle návrhu Jiřího Pelcla, každoročně putuje do rukou osobností, které svým zásadně a s mezinárodním přesahem interpretovaly českou hudbu. V minulých letech to byli Jiří Bělohlávek, Josef Suk, Ivan Moravec, Jiří Kout, Jiří Kylián, Ludmila Dvořáková, vloni pak první cizinec, americký cellista Yo-Yo Ma. „Tíží mě velikost té ceny… Jsem jen vobyčejnej zpěvák… Ceny Antonína Dvořáka si zvlášť cením, protože je mým nejmilejším autorem. Nikdy ze sebe nedělal nic mimořádného a přitom byl mimořádný,“ řekl mimo jiné po převzetí skleněného artefaktu Richard Novák. Slova, jež by měla inspirovat mladé hudebníky a hudebnice. Dvořákova Praha přichystala pro Richarda Nováka na závěr překvapení. Dvořákovu píseň Když mne stará matka mu za doprovodu harmonia, na nějž hrál varhaník Pavel Svoboda, zazpíval tenorista Pavel Černoch.
Richard Novák je absolventem brněnské konzervatoře (1955) a laureátem pěveckých soutěží v Toulouse (1961) a holandském Hertogenbosch (1962). Už v roce 1954 byl přijat jako sólista opery Státního divadla v Ostravě, odkud později přešel do angažmá brněnské Janáčkovy opery, kde se významně podílel na dnes dramaturgicky velmi ceněné éře brněnské opery. Z českých autorů nastudoval především díla Bedřicha Smetany (kompletní operní dílo), Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka. Role Revírníka z Lišky Bystroušky se stala jeho profilovou vizitkou a v roce 2004 v ní na jevišti Janáčkova divadla oslavil 50. výročí své umělecké činnosti. Ze světových autorů nastudoval díla Rossiniho, Mozarta, Verdiho, Prokofjeva ad. Hostoval v Teatro Colón v Buenos Aires (Kolenatý ve Věci Makropulos) nebo na Salzburger Festspiele (Z mrtvého domu pod taktovkou Claudia Abbada), v Paříži, Madridu a v Benátkách (Příhody lišky Bystroušky). Richard Novák byl ceněn u mnoha soudobých autorů, kteří psali mnohé skladby přímo pro něj. Na mistrovské úrovni se věnuje interpretaci písňových cyklů a dodnes je častým interpretem velkých oratorních děl. Do hudební historie se třeba zapsala jeho interpretace basového sóla v Janáčkově Glagolské mši, kterou nahrál jak po vedením sira Charlese Mackerrase, tak i Riccarda Chaillyho. V roce 2001 získal cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Richard Novák, který oslaví 2. října 85. narozeniny, je stále neuvěřitelně aktivním umělcem.
