Soutěž Pražského jara skončila, ceny jsou předány a mnozí čeští muzikanti se blýskli před domácím publikem. Rád bych se ale k svátku mladých muzikantů vrátil ještě jednou a připomněl důležité momenty. Pražskojarní soutěž letos vstoupila počtem svých ročníků do osmé dekády a může se tedy právem pyšnit svojí úctyhodnou tradicí. Houslisté ji odstartovali v roce 1947, kdy porotu vedl Rafael Kubelík. Dvakrát, v letech 1952 a 1969, se soutěž nekonala a tak jsme tento rok pořádali její sedmdesátý první ročník.
Během celé historie se zde vystřídala velká spousta oborů a soutěž se vyprofilovala v mezinárodním povědomí jako mnohaoborová. Od počátku se pravidelně střídaly housle, klavír a violoncello, ale záhy se k nim přidalo smyčcové kvarteto a postupně téměř všechny dechové nástroje, cembalo, varhany, zpěv i méně obvyklé disciplíny jako dirigování nebo skladba. Dříve bylo docela běžné, že jedna mnohočlenná porota posuzovala i několik různých nástrojů. V sedmdesátých a osmdesátých letech dokonce probíhalo první kolo za plentou oddělující hráče od poroty. Vidíme tedy, že se soutěž v průběhu desetiletí výrazně vyvíjela a měnila.
V roce 1957 jsme byli u zrodu revoluční myšlenky založit Federaci mezinárodních hudebních soutěží se sídlem v Ženevě, která cíleně podporuje a propaguje v současné době svých sto dvacet významných soutěží na pěti kontinentech. Od Federace získáváme mnohé impulzy k inovacím a modernizaci naší soutěže a zůstáváme tak v konkurenci s ostatními na špičkové úrovni.
Takto prestižních, multioborových soutěží je na světě jen několik. My se každoročně zaměřujeme na dva vybrané obory. Se Stálou soutěžní komisí (autor tohoto textu – předseda, Michal Vencl – tajemník, Veronika Dernerová, Stanislava Střelcová, Martin Kasík a Jiří Gemrot) se snažíme vymýšlet ty nejvhodnější strategie do budoucích let. Jednou z nich je ustálení pravidelného střídání oborů po šesti letech. Adepti by si mohli jednoduše spočítat rok jejich oboru a s předstihem se na soutěž zaměřit. Myslíme si, že šestiletý odstup dá příležitost nové generaci talentů a zároveň šanci vrátit se do soutěže třeba ještě podruhé. Zamýšlíme znovu obnovit kategorii komorní hudby jako je smyčcové kvarteto nebo klavírní trio a zvažujeme vyhlášení soutěže pro violisty, kteří se dosud do soutěže zapojit nemohli. Vedeme diskuze o čtyřech kolech, o nových speciálních cenách a probíráme mnoho dalších témat. Věřte, že to je celoroční práce, která nás ale všechny naplňuje a baví.
Soutěž by nemohla existovat bez přímého propojení, jak uměleckého, tak i ekonomického, s festivalem Pražské jaro. Jeho ředitel Roman Bělor velice ctí tradici soutěže a štědře ji podporuje. Vítězové jsou zváni k vystupování v následujících ročnících festivalu, což je myslím pro ně tou vůbec nejvyšší cenou.
Můj velký obdiv a dík každoročně patří zodpovědné a náročné práci obou porot. V hobojích jsme jako předsedu uvítali hráče na anglický roh Berlínské filharmonie pana Dominika Wollenwebera. V jeho týmu byli dále Vilém Veverka a Vladislav Borovka z Česka, Jean-Louis Capezzali a Olivier Doise z Francie, Lucas Macías Navarro ze Španělska a Jeffrey Rathbun z USA. U fléten zastávala funkci předsedkyně poroty skvělá sólistka Christina Fassbender z Německa. Dalšími členy byli Jiří Válek a Jan Ostrý z České republiky, Silvia Careddu z Itálie, Philippe Bernold z Francie, Barthold Kuijken z Belgie a András Adorján z Dánska.
Touto cestou posílám také gratulaci všem zúčastněným českým spoluhráčům: klavíristům Danielu Wiesnerovi, Stanislavu Gallinovi, Aleně Grešlové a Andree Mottlové. Dále cembalistům Monice Knoblochové, Filipovi Dvořákovi, Lukáši Vendlovi. Skvělým hráčům basa continua Haně Flekové a Petru Hamouzovi. Členům Bennewitzova kvarteta, orchestrům PKF-Prague Philharmonia s dirigentem Stanislavem Vavřínkem a Komornímu orchestru Pražských symfoniků pod taktovkou Ondřeje Vrabce. Příští rok bude soutěž hostit dva zbylé dechové dřevěné nástroje – klarinet a fagot. Přijďte nás, prosím, také podpořit svojí účastí.
