Ensemble Inégal připravil na 23. 6. v rámci desátého ročníku svého festivalového cyklu České hudební baroko – objevy a překvapení další hudební hostinu a velký duchovní zážitek zároveň: v pražském evangelickém kostele U Salvátora uvedl druhou část premiérového kompletního provedení Zelenkových Psalmi vespertini: Dixit Dominus ZWV 68, Beatus vir ZWV 76, Laetatus sum ZWV 88, Nisi Dominus ZWV 92, Lauda Jerusalem ZWV 104, Magnificat ZWV 107, Credidi ZWV 85 a De profundis ZWV 96. Sóla zpivali Barbora Kabátková (soprán), Filippo Mineccia (alt; v loňském roce se v Praze u příležitosti Zelenka Festivalu a konference uvedl jako výtečný interpret Zelenkových motet), Václav Čížek (tenor) a Marian Krejčík (bas); sbor a orchestr byly jako obvykle obsazeny specializovanými sólovými hráči a zpěváky, (včetně Václava Čížka a Mariana Krejčíka, kteří se účastí ve sboru přihlásili k obvyklé provozovací praxi duchovní hudby Zelenkovy doby). K především mariánským nešporám určené Psalmi vespertini vznikly mezi lety 1726 a 1728. Skladatelova práce s textem fascinuje širokou paletou kompozičních technik a proměn výrazu. Záslužnost uměleckého počinu nastudování všech Zelenkových Psalmi vespertini souborem Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory je značná. Nahrávka první části vyšla na CD na jaře; už teď se lze těšit na záznam druhé části, v provedení stejně modelovém, jako Psalmi vespertini I.
Objevů a překvapení se publikum, zaměřené na starší hudbu, dočkalo i jinde. Valtická Mezinárodní škola stare hudby připravuje v posledních letech pro své účastníky i jiné posluchače a diváky nejen lektorské koncerty, nýbrž i pravidelná vystoupení hostujících souborů. Letos jako součást svých večerních Rendez-vous nabídla možnost seznámit se se dvěma tituly, které jsou známé spíš ze slovníkových hesel, než ze živých provedení: Beethovenův baletní kus Die Geschöpfe des Prometheus (Stvoření Prométheova, op. 43, premiéra Vídeň 1801) a singspiel Wenzela Müllera Die Schwestern von Prag (Sestry z Prahy; poprvé provedeno ve Vídni v roce 1794). Die Geschöpfe des Prometheus nastudovali pro nedávno otevřené zámecké divadlo ve Valticích Musica Florea a Marek Štryncl; původní libreto Salvatora Vigano obnovila Helena Kazárová, která byla také autorkou historicky věrné choreografie, tančil Hartig Ensemble a jeho hosté. Prométhea ztělesnil Václav Janeček, Ženu a Muže Kanaďanka Jaime Reid a Jiří Jelínek, Minervu a Bakchantku Michaela Špačková, Marta a Bakcha Miroslav Stehlík, Pana Ladislav Beneš, Apollóna Miroslav Urban, Euterpé Barbora Dastychová, Terpsichoru Blanka Ferjentsik Wernerová, Melpomené Michaela Bartlová a Thálii Ida Fišerová.
Valtické zámecké divadlo disponuje několika proměnami, stylově odpovídajícími době vzniku původní scény (1790). Představu, jak mohla vypadat baletní inscenace kolem roku 1800, mohli tedy inscenátoři Beethovenova málokdy provozovaného jevištního díla naplnit přesvědčivě; výrazně k tomu přispěly i kostýmy a vlásenky Romana Šolce a Karla Langera a uspořádání scény (Václav Krajc, Jiří Bláha, světla Mojmír Ledvinka). Divák si odnášel pocit přítomnosti autentické podívané Beethovenovy doby; Die Geschöpfe des Prometheus rozhodně stojí za zopakování buď v jiných podobných prostorách (Český Krumlov, Litomyšl), nebo na letní scéně na nádvoří pražského Lichtenštejnského palace.
A podobně i Müllerovy Die Schwestern von Prag – inscenačně pečlivě připravená zkratka vtipně napsané hudební frašky, která ve své době zcela oprávněně plnila divadelní domy. Hlavní zásluhu na jejím novodobém uvedení mají Robert Hugo a jeho ansámbl Capella Regia Praha; dále režisérka Magdalena Švecová a představitelé postav Müllerova singspielu: Ivo Hrachovec (Hrabě von Brummer), Eva Müllerová (Kunegunda, jeho žena), Marie Fajtová (Wilhelmina, jeho dcera), Aleš Procházka (sluha Kaspar), Lorchen (komorná), Jaroslav Březina (Hrabě Koláček, milenec Wilhelminy), Tomáš Krejčí (sluha Rak), Václav Lemberk (Krejčovský tovaryš), Petr Julíček (Rytíř de Suknička), Karel Jakubů (Baron von Pappendeckel), Ondřej Šmíd a Ivo Michl (strážní). Všichni ve výborné hudební, pěvecké i herecké kondici – radost poslouchat i sledovat dění na jevišti i mimo něj (režie využila i některé lóže). Die Schwestern von Prag byly už dříve uvedeny v zámeckém divadle v Českém Krumlově. Znamenitě se uplatnily i ve valtickém: stály by za DVD nahrávku (stejně jako Die Geschöpfe des Prometheus). Opera je divadlem okamžiku: dokumentační hodnota záznamů tohoto druhu je nepopiratelná.
Douška: Valtické kursy v současné době uzavírají operní představení, na jejichž přípravě a realizaci se za řízení Marka Štryncla a pod vedením domácích a zahraničních lektorů podílejí třídy sólového a sborového zpěvu (lektoři 2016: Jakub Burzynski, Poppy Holden, Irena Troupová, Marek Štryncl), orchestrální třída (Jiří Sycha), taneční (František Dofek) a herecká třída (Lorenzo Charoy). Letos padla volba na výběr scén z Purcellovy opery King Arthur, propojených činoherní akcí a provedených v profesionální kvalitě v dalším nově zrekonstruovaném prostoru valtického zímku – někdejší jízdárně.
