Znáte ten pocit, kdy se už nemůžete dočkat. Už aby se to stalo! Jít – do OPERY (o té chci psát). Dlouho si pěstujete v sobě nedočkavost, příslib něčeho mimořádného: hlídáte kalendář, v práci si berete dovolenou, odstraňujete všechny rušivé elementy (včetně vlastních dětí) a divačky si dokonce kupují nové šaty. Do OPERY! A samozřejmě, dlouho dopředu máte koupené jízdenky na vlak, zařízen nocleh, v peněžence vstupenky, protože může být vyprodáno (a co pak), a hltáte informace – o OPEŘE. Je tady první a s největší pravděpodobností poslední příležitost něco takového vidět a slyšet, být společně přitom. Takto jezdí operní fandové do Berlína, Varšavy nebo Vídně, řeknete si. Ano, ale v posledních letech také do Ostravy. Na OPERU!
Je to vlastně malý zázrak, že se potkali Jiří Nekvasil s Petrem Kotíkem. Jeden k Ostravě patřil od narození (aby se pak na mnoho let vzdálil), druhý jejímu kouzlu propadl oklikou přes New York. Psal se rok 2011, kdy Jiří Nekvasil už coby ředitel NDM po své první návštěvě festivalu Ostravských dní prohlásil: „V Ostravě vznikne festival nové opery. Bienále!“ Umělecký šéf pořádajícího Ostravského centra nové hudby souhlasil. V roce 2012 se konalo první společné NODO, o dva roky později další. Letos potřetí do orchestřiště Divadla Antonína Dvořáka a Divadla Jiřího Myrona zasedne hráčsky mimořádně schopná mezinárodní Ostravská banda. A nejen to, hrát bude i v industriálních prostorách Starých koupelen Dolní oblasti Vítkovic i v Coolturu na Černé louce. A s ní budou zpívat hvězdy soudobohudebního nebe nebo i Permoníček z Karviné.
Letos se počet nových operních inscenací ustálil na šesti. V pondělí 27. 6. se zahajuje Ligetim ve čtvrtek 30. 6. se končí Xenakisem. Jakápak nová opera, můžete po právu namítnout. Ano, v těchto dvou případech jde festival na „hudební jistotu“, i když tak na půl. V Česku nikdy nikdo Ligetiho Aventures & Nouvelles Aventures a jedinou Xenakisovu operu Oresteia na scéně ani neviděl, ani neslyšel. Co s nimi udělají inscenátoři jako Katharina Schmitt, Pavel Svoboda, Jiří Nekvasil či David Bazika? A nová díla to jsou. Jen si přečtěte o tom, jak provokující a radikální bylo od Ligetiho přijít s operou, která se „odehrává uvnitř hudby“ a využívá umělý jazyk. To se psala raná léta šedesátá. A druhá polovina let šedesátých? „Oresteia je nejhmatatelnějším zhmotněním Xenakisova „snu o antice“, nejvýraznějším projevem archaizujících momentů Xenakisovy tvorby, kde „ hudebně-archeologická hra“ běží jakoby paralelně vedle avantgardního, modernistického étosu Xenakisova díla, aniž by s ním byla ve sporu“, píše Petr Bakla, český odborník na tohoto skladatele (doporučujeme na YouTube jeho nedávnou přednášku v ostravské galerii PLATO Iannis Xenakis – Mýty a hudba). V Ostravě zpívá jediný sólový part v Oresteie Holger Falk, host národních oper celé Evropy.
Pondělní dvě krátké Ligetiho opery doplní ve Starých koupelnách právě dopsaná „taneční opera“ Petra Kotíka William William. Obsahuje v sobě několik rovin a ty jsou na sobě nezávislé – rovinu hudební (houslové duo String Noise z New Yorku), taneční – ta jediná se odehrává na scéně (choreografka Matilda Sakamoto pracuje s pěti tanečníky), rovinu vypravěčskou (dvě epizody ze vzpomínek Nathalie Babel) a pěveckou (tři zpěváci s libretem založeným na Shakespearově tragédii Timon Aténský a textem z knihy o Pablu Picassovi). Jak se Petr Kotík svěřil, i zde pracuje s principem náhody, i když se jedním dechem ztotožňuje s myšlenkou, že „náhoda jako taková neexistuje, protože všechno je totiž náhoda“.
Úterní produkce, stejně jako středeční, bude velmi napínavá. Festivalu kývli na nové operní dílo dva mladí skladatelé. Samozřejmě prošli už několikrát Ostravskými dny, takže volba pořadatelů byla cílená. Ale přesto je to riziko. I pro ně samotné. Idin Samimi Mofakham z Teheránu mohl využít pětice zpěváků, pochopitelně Ostravské bandy a do své tvůrčí party od začátku zakomponoval „spolužačku“ z Ostravských dnů, svou nastávající ženu, skladatelku Martynu Koseckou z Krakova (libreto, živá elektronika). Aniž to někdo takto letos plánoval – téměř všechny opery se nějakým způsobem vztahují k antice, kterou propojují s 20. nebo 21. stoletím. U vod Léthé se tedy jmenuje opera letos 34letého skladatele, muzikologa a sound artisty Mofakhama.
Světovou premiéru operního díla si za pár dní (29. 6.) odbyde Petr Cígler, je jen o čtyři roky starší než jeho teheránský kolega. Jaké stavy prožívají skladatelé, když už se to blíží? Rozhodně jim nezávidím. Na jeho dílo s názvem Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu, ve kterém s libretistou a režisérem Petrem Odo Macháčkem zkoumá vztah mezi ženou, mužem a chřestýšem ve společném domě, je u nás pořádně zaostřeno. Přece jen – vznik a realizace opery, natož pak mladého českého tvůrce, ve skladbě vlastně samouka (neb Petr, jak se všeobecně ví, je profesí vědec a velmi úspěšný) je v Čechách, v té proslulé „Konzervatoři Evropy“ záležitostí poměrně nevídanou (je třeba ocenit podporu komise Ministerstva kultury, která schválila tvůrčí stipendium na vznik tohoto díla). A výsledek? Tajemný jako samotné téma. Více by Vám mohl říci možná jen dirigent Ondřej Vrabec, který s Petrem Cíglerem na opeře pracuje. Kdo se nepřijede podívat do Ostravy, může operu vidět v přímém přenosu na webu Vltavy v sekci Klasika.
Ten večer na NODU bude patřit také dílu Richarda Ayrese No. 42 ( V Alpách). Tenbyl podvakrát lektorem Ostravských dní, tedy žádná osoba neznámá. Jeho opera už byla provedena, ale jen koncertně, a to Barbarou Hannigan. Pro ostravské provedení ji chystá rovněž skvostná Lydia Brotherton, kterou si zve často Státní opery Berlín. Z Norska tento „melodram“ přijede nastudovat Rolf Gupta. Ostravskou bandu režiséři ze Studia Hrdinů v Praze vytáhnou na jeviště Divadla Antonína Dvořáka. A opera to bude humorná, neb půjde podle slov autora: „O divadelní dobrodružství, které začíná stvořením světa (nebo velkým třeskem), pokračuje osamocenou existencí, výjevy z prostého vesnického života, trochou tesařiny, mnoha kamzíky a neopětovanou láskou a končí výpravou odsouzenou k nezdaru.“
A nebude chybět ani němý film.
