Ve čtvrtek 7. března si připomínáme třicáté výročí od úmrtí Karla Velebného, významného českého jazzového pedagoga, multiinstrumentalisty, ale i publicisty a humoristy. V kontextu 60. a 70. let je Velebného jméno spjato především s nahrávkami skupiny SHQ (které nedávno vyšly v reedicích), ale zásadní je i jeho otisk v českém hudebním vzdělávání ‒ byl jazzovým mentorem, jehož nemalý vliv na vlastní profesní zrání přiznává celá generace nyní známých hudebníků (mimo jiné Emil Viklický nebo Rudy Linka).
Jak kdysi trefně poznamenal Ivan Poledňák, Velebný nebyl oslnivým sólistou na žádný ze svých nástrojů. I tak byla oceňována jeho hra na vibrafon, multiinstrumentalistická všestrannost, pohotovost i profesionalita ve všech oborech jeho činnosti. „Povahou byl Velebný spíše introvert, jevil značný smysl pro specifický humor, kterému uměl dát i literární rozměr,“ píše Poledňák, čímž připomíná hlavně Velebného podíl na vzniku kultu Járy da Cimrmana.
Krom toho všeho byl Velebný i svébytným hudebním filozofem a estetikem. Z této jeho činnosti je asi nejznámějším jeho vlastní termín „kompaktáta“ ‒ v podstatě schopnost a připravenost jazzového muzikanta reagovat na komunikaci v kapele v reálném čase. Což je vlastně základ jazzové improvizace vůbec.
Při letmém ohlédnutí mě zaujalo, jak málo je dnes Velebného dílo reflektováno současnou mladší generací hudebníků, natož publicistů. O to víc mě potěšily dvě nedávno obhájené školní práce, dostupné i na internetu, které se, každá jiným způsobem, s Velebným vyrovnávají. Zatímco Augustin Bernard (JAMU) se zaměřil spíše na jeho kompozice, mladý pianista Jan Pudlák (FF UK) se na základě studia jeho pozůstalosti ve své bakalářské práci zaměřil spíše na výše zmiňované estetické názory. Třicet let od úmrtí této výrazné jazzové osobnosti zbývá jen doufat, že časem nebude třeba odkazovat na školní práce a dočkáme se i Velebného kritického zhodnocení ve skutečně vážně míněné monografii.
