Přes otevřenou ruskou vojenskou agresi hudba v demokratické Ukrajině neutichla, navzdory denním útokům ve velké části země a obrovským útrapám, kterým jsou její obyvatelé vystaveni už víc než šest týdnů.
Zatímco v Evropě i USA uspořádala řada institucí koncerty na podporu Ukrajiny, jež vždy zahajuje ukrajinská hymna, v Charkově začal 26. března – přes ustavičné ostřelování města ruskými vojsky – každoroční hudební festival. Organizátoři trvali na začátku akce podle plánu; hudebníci proto vystupovali v podzemí na mramorových schodech stanice metra, které slouží jako obrovský protiletecký kryt. Charkovský občan a „poslední violoncellista ve městě“ Denys Karačevtsev, který se festivalu zúčastnil, prohlásil, že chce v Charkově předat poselství naděje: „Nemáme strach, jsme silní, a můžeme být svým způsobem nápomocni naší zemi a každému obyvateli.“
Karačevtsev také pořádá zvláštní program Bachových svit, které hraje v opuštěných ulicích Charkova. „Miluji své hrdinské město, které nyní bojuje o přežití,“ sdělil na Twitteru. „Hluboce věřím, že můžeme pomoci. Věřím, že můžeme obnovit a znovu vybudovat naše město a naši zemi, až válka skončí. Svůj projekt ‚Streets of Kharkiv‘ spouštím s cílem získat finanční prostředky na humanitární pomoc a obnovu architektury města.“
Ukrajinští houslisté a další instrumentalisté vystupovali i v jiných městech. A video souboru Oděsské opery, který zazpíval 12. března před touto krásnou scénou z 19. století slavný sbor Va, pensiero (Sbor hebrejských otroků) z Verdiho Nabucca, obletělo celý svět (pořídil jej francouzský novinář Pierre Alonso): před zabarikádovaným divadlem vystoupili symfonický orchestr a sbor této scény (kde byl v letech 1904–5 koncertním mistrem Václav Talich) na koncertě, v němž vyzývali k míru a bezletové zóně nad Ukrajinou. Mnozí hudebníci v předních ukrajinských orchestrech se nicméně připravují také na obrannou činnost.
Jak se však postavili k Putinově agresi ruští umělci? Již od začátku války musel být přesvědčen snad každý, že žádný z těchto umělců nemohl nevidět pravdu, a že to, k čemu na Ukrajině dochází, je genocida celého národa. Tehdy ještě měli všichni ruští hudebníci, zejména ti, kteří vystupovali často v zahraničí, snadný přístup k objektivním informacím, a o válečných zločinech, které v zemi začala páchat Putinova vojska, existovaly podrobné zprávy v zahraničním tisku i v jiných médiích. A ačkoliv ruská média dnes podléhají přísné cenzuře, ti, kteří se chtějí dozvědět o situaci něco ze zahraničí, tak stále mohou učinit pomocí virtuální privátní sítě – VPN.
Přesto jsme viděli a slyšeli výroky a komentáře, které nám vyrazily dech. Slavný ruský klavírista Boris Berezovskij, vítěz Čajkovského Mezinárodní soutěže v roce 1990, který vystupoval po desetiletí po celém světě, šokoval svět 10. března vyzváním ke zvýšení nátlaku na Ukrajinu a její hlavní město. „Mám naivní otázku,“ zeptal se Berezovskij 10. března v talk show na prokremelském kanálu Pervyj Kanal (rozhovor uveřejnila 16. března mj. i agentura France-Presse). „Chápu, že je nám jich líto, … ale nemohli bychom si přestat dělat starosti, oblehnout je a odpojit jim elektřinu?“ „To, co říkají média na Západě, jsou čisté lži,“ prohlásil pak třiapadesátiletý klavírista. „Musíme tuto válku vyhrát a pak vybudovat doma v této zemi něco dobrého a pěkného. Pravda se nakonec k lidem dostane, tím jsem si jist. Uplyne rok a pravda zvítězí,“ dodal. Na otázku o dopadu růstu cen energie na Západě v důsledku konfliktu řekl Berezovskij: „Je mi jedno, co se děje na Západě, oni si najdou svá řešení … Rozhodně tam další tři roky nepojedu, takže to není můj problém.“
Německý klavírista a dirigent Lars Vogt, ředitel Orchestre de Chambre de Paris, byl zděšen. „Nemohu uvěřit těmto slovům mého bývalého přítele Borise Berezovského. Ale slyším je z jeho vlastních úst. Naše přátelství tak oficiálně skončilo,“ řekl Vogt. Také známá venezuelská klavíristka Gabriela Montero psala na Twitteru o svém „obrovském zklamání“ ze situace.
15. března však vydal Berezovskij, údajně prostřednictvím francouzského novináře Alaina Lompecha, následující prohlášení: „Mým nepochybně naivním záměrem v rámci účasti na této talk show bylo přijít s možnými řešeními, aby toto současné drama co nejdříve skončilo. Když jsem požádal o možnost přerušení dodávky elektřiny, mým záměrem bylo vyhnout se shazování bomb na Kyjev a předejít tak ještě dramatičtější humanitární katastrofě. Ale byl jsem přerušen, než jsem stačil dokončit. Takže od této chvíle budu mlčet na dotazy na všechny otázky, které se netýkají mého umění.“
Britský kritik a novinář Norman Lebrecht, který klavíristovo prohlášení uveřejnil na svých známých stránkách Slipped Disc, však upozornil, že Alain Lompech nedostal tento text přímo od Berezovského, nýbrž od jeho pařížského agenta. Tento agent pak tvrdil Lebrechtovi, že mu poslal další kopii prohlášení, již však dotyčný nikdy neobdržel. Jak Lebrecht dodal, autorství této zprávy může být sporné, nebo je text z druhé ruky, a je třeba s ním „zacházet opatrně“.
Berezovskij je ve světě stále persona non grata, a k němu se neslavně řadí především Valerij Gergijev a Anna Netrebko, o jejichž postoji již víme od začátku nepřípustné ruské invaze, ba i před ní. K Putinovým zastáncům patří i výborný ruský klavírista Denis Matsujev. Nedovedu si představit, že klavíristovo přátelství například s prvotřídní holandskou houslistkou Janine Jansen, s níž jsem jej slyšela na skvělém koncertě loni ve švýcarském Verbieru, by nynější situaci mohlo přežít.
Gergijev se svými styky s Putinem nikdy netajil: jeho skalním stoupencem byl údajně již od jejich prvního setkání v roce 1992, a v roce 2013 mu Putin předal cenu Hrdina práce Ruské federace (tatáž cena bývala udělována během Stalinovy éry). V řadě zahraničních orchestrů a scén, se kterými Gergijev po léta spolupracoval, měl dirigent do poslední chvíle možnost, aby se k ruské agresi vůči nezávislé, suverénní Ukrajině nějak vyjádřil. Odpověděl však vždy mlčením, a jeho posty u různých významných světových orchestrů začaly padat na konci února a začátku března jako domečky z karet: k Mnichovské filharmonii se přidal orchestr Rotterdam Philharmonic, s nímž dirigent pracoval od roku 1988, a tamější budoucí Gergijev Festival byl zrušen. Jeho tři koncerty v newyorské Carnegie Hall s Vídeňskými filharmoniky byly také zrušeny, tak jako i jeho budoucí vystoupení na letošním festivalu v Lucernu. Na jeho posledním představení Pikové dámy v milánské La Scale byl dirigent částí publika vypískán, a další představení 5. března i koncert, který tam měl dirigovat, se již nekonaly. Po tomto druhém vyhazovu tak neslavně skončila jeho spolupráce s touto slavnou scénou. Žádost o odstup dirigenta ze spolupráce s Verbier Festival Orchestra, a o jeho rezignaci na post, oznámil 28. února zakladatel a ředitel festivalu Martin T:son Engstroem. Všechny Gergijevovy koncerty v Praze byly rovněž zrušeny. A spolupráci s dirigentem rozvázal 27. února i jeho manažer Marcus Felsner, který jej zastupoval od prosince 2020.
Metropolitan Opera navíc ukončila veškeré koprodukce s moskevským Velkým divadlem, a zrušila i dva květnové koncerty orchestru Mariinského divadla pod Gergijevovou taktovkou. Dopad na příjmy těchto ruských institucí a morálku jejich členů bude pochopitelně značný.
Gergijevova kariéra v západní Evropě a severní Americe tak zřejmě skončila; pochybuji, že by s ním v budoucnosti chtěly navázat spolupráci kterékoliv přední orchestry či operní scény. Jak rovněž uvedl na svých stránkách Norman Lebrecht, v Rusku však byl Gergijev po návratu přivítán tamějšími patolízalskými státními médii jako „hrdina, vzácná výjimka, a [osobnost] která zaujme stanovisko … choval se jako občan (když je vlast v nebezpečí)“. V březnu vystoupil pod jeho taktovkou soubor Mariinského divadla v moskevské koncertní síni Zarjadje, kde uvedl Wagnerův Prsten (11., 23. a 24. března a poslední vystoupení 17. dubna). Obsazení je výhradně ruské.
„Ti, kteří se nepřipojili k akcím ruské vlády, si nezaslouží
být vyloučeni z mezinárodního hudebního života jen kvůli své národnosti.
Kromě toho se odmítáme otočit zády k bohatému dědictví ruské kultury,
včetně velkých děl ruských skladatelů, která tak často vznikala jako hymny
za svobodu, bratrství a hodnoty, kterých si ceníme.“
V prohlášení však není žádná zmínka o nedávné závislosti zejména
festivalu ve Verbieru na štědré podpoře ruských oligarchů.
V Ruské federaci podali výpověď dva dirigenti – Tugan Sochijev v moskevském Velkém divadle a Thomas Sanderling v Novosibirsku. Sochijev také odstoupil ze svého postu v opeře ve francouzském Toulouse. Festival Riga Jurmala v Lotyšsku byl zrušen, a operní scény v Litvě a v Estonsku přerušily ze solidarity s Ukrajinou veškeré styky s jakýmikoliv ruskými divadly.
Festivaly v Lucernu a Verbieru, spolu s orchestrem OSR v Ženevě, vydaly 21. března toto prohlášení: „Jako tři z předních švýcarských hudebních institucí důrazně odsuzujeme ruskou invazi Ukrajiny. Během vývinu těchto znepokojivých událostí jsme přijali pevná a účinná opatření, včetně zrušení [vystoupení] všech umělců, kteří jsou spojeni s akcemi ruského režimu nebo je podporují.“ Vzhledem k tomu, že se v tisku objevily různé zprávy o ruských umělcích, kteří s nimi spolupracovali, považovaly festivaly za nutné vyjádřit se ohledně jejich budoucí podpory ruských umělců. „Ti, kteří se nepřipojili k akcím ruské vlády, si nezaslouží být vyloučeni z mezinárodního hudebního života jen kvůli své národnosti. Kromě toho se odmítáme otočit zády k bohatému dědictví ruské kultury, včetně velkých děl ruských skladatelů, která tak často vznikala jako hymny za svobodu, bratrství a hodnoty, kterých si ceníme.“ V prohlášení však není žádná zmínka o nedávné závislosti zejména festivalu ve Verbieru na štědré podpoře ruských oligarchů.
Jak je rovněž známo, špičkové mistrovské kurzy festivalu podporovala mimo jiné například Nadace Neva (švýcarská nezisková organizace se sídlem v Ženevě), jejímž hlavním cílem je podporovat kulturní a vědeckou výměnu mezi Ruskem a Švýcarskem. Nadace byla založena v roce 2008 Elenou Timchenko a jejím manželem Gennadijem, a během svého trvání navázala partnerství s některými z nejznámějších kulturních institucí ve Švýcarsku, včetně ženevské opery. Zdali další spolupráce nadace s festivalem ve Verbieru padne zatím není nic známo.
Pokud se týká Anny Netrebko, je opravdu do jisté míry oběť vlastní, řekněme to šetrně, neprozřetelnosti, jak se někteří diváci domnívají? Anebo protestuje o své údajné nevině zbytečně? Jistá část světové divácké obce zpěvačku stále velmi obdivuje, a dosud ji omlouvá. Padesátiletá Netrebko žije převážně ve Vídni a od roku 2006 má rakouské státní občanství (ač tehdy vůbec nemluvila německy, i když znalost řeči je jednou z podmínek udělení občanství). Fotogenická, vždy velmi ambiciózní kráska z Krasnodaru byla před deseti lety známá v celém Rakousku a Německu také z reklam šamponů a luxusních kožichů. Pozadí kauzy Netrebko je poněkud chaotické: své první prohlášení ohledně situace, psané nepřesnou angličtinou, uveřejnila na Instagramu 26. února, a vyjádřila se v něm vulgárně (i ve svých dřívějších výrocích v tisku či během rozhovorů si zpěvačka často nedávala před ústa ubrousek). V překladu: „Je obzvlášť opovrženíhodné od těch, kteří žijí na Západě, sedí pohodlně doma a nebojí se o svůj život, předstírat, že jsou stateční a že ‚bojují‘ tím, že přivádějí do problémů umělce, kteří nic nechtěli. To je z jejich strany jen pokrytectví. Tito lidé, kteří si myslí, že být na ‚správné straně‘ jim dovoluje všechno, a omlouvá to jejich neférové chování, jsou jen lidské sračky. Jsou stejně zlí jako slepí agresoři. Bez ohledu na to, na čí straně jsou.“
Za zjevně rozhněvaným komentářem je pravděpodobně skutečnost, že ukrajinský velvyslanec v Německu Andrij Melnyk vyzval na Twitteru německé publikum, aby bojkotovalo zpěvaččin koncert s jejím manželem, čtyřiačtyřicetiletým ázerbájdžánským tenoristou Yusifem Eyvazovem, v hamburské Elbphilharmonie. (Koncert se měl konat 2. března 2022, ale nakonec byl zrušen, a údajně bude přesunut na 7. září.) 1. března pak vydala Netrebko prostřednictvím curyšské opery (kde měla také vystoupit) oficiální prohlášení: „Nyní není doba na dělání hudby a vystupování. Rozhodla jsem se proto prozatím od dalších vystoupení odstoupit. Je to pro mne nesmírně těžké rozhodnutí, ale vím, že mé publikum toto rozhodnutí pochopí a bude ho respektovat.“ 2. března pak napsala, znovu na Instagramu: „Jak jsem již řekla, jsem proti této nesmyslné útočné válce a vyzývám Rusko, aby válku ihned ukončilo, aby nás všechny zachránilo. Teď potřebujeme mír.“ Prohlášení však brzy stáhla.
26. března pak uveřejnila další: „Jsem proti této válce. Jsem Ruska a miluji svou zemi, ale na Ukrajině mám mnoho přátel a bolest a utrpení mi lámou srdce. Chci, aby tato válka skončila, a aby lidé mohli žít v míru. V to doufám a za to se modlím. Chci však dodat, že nutit umělce nebo jakoukoli osobu, aby veřejně vyjadřovali své politické názory a pranýřovali svou vlast, není správné. Měla by to být svobodná volba. Nejsem politicky [zaměřený] člověk. Nejsem odbornice přes politiku. Jsem umělkyně a mým cílem je sjednocovat, přes rozdíly v politice.“
Jak je však známo, v roce 2012, před ruskými prezidentskými volbami, se Netrebko objevila na seznamu 499 celebrit, které Putina podporovaly (byl na ní kromě Gergijeva také renomovaný violista Jurij Bašmet). V očích řady diváků se zdiskreditovala dále v roce 2014: tehdy se objevila na fotografii s proruským separatistickým lídrem Olegem Carjovem a s vlajkou Ruskem kontrolovaných území na Ukrajině poté, co darovala milion rublů (tehdy 18 500 amerických dolarů) opeře v Doněcku, městě kontrolovaném separatisty.
31. března 2022 pak uveřejnil Norman Lebrecht dokument ohledně její podpory Putina v roce 2018. V tomto „Доверенное лицо кандидата в президенты (prohlášení o podpoře)“, které podepsala společně s Gergijevem a Matsujevem, potvrzuje Netrebko svůj status ‚zástupce‘. Ten je, jak dodal Lebrecht, definován ve státních médiích (a v ruské Wikipedii) jako „osoba, která vede kampaň ve prospěch kandidáta na prezidenta Ruské federace a v některých případech může jednat jménem takového kandidáta. Zmocněnce jmenuje politická strana, která nominovala prezidentského kandidáta Ruské federace, nebo kandidát sám. Musí být registrováni u Ústřední volební komise Ruské federace.“ Účast zpěvačky na kampani je tedy oficiálně zaznamenána na veřejně přístupném pramenu, z nějž už jej nemůže nikdy vymazat. A ačkoliv Netrebko odmítla tvrzení ruských bulvárních médií, že je Putinovou bývalou milenkou, v rozhovoru pro americký týdeník Newsweek, zveřejněném v roce 2011, řekla, že by si přála, kdyby tu příležitost měla: „Byla bych ráda, kdybych byla… je to velmi přitažlivý muž. Tak silná, mužská energie.“ K tomu opravdu není možné dodat zhola nic.
Ze seznamu klientů vyškrtla zpěvačku již 21. března také její agentura, Centre Stage Artist Management (CSAM) v Berlíně, kde byla její manažerkou několik let výkonná ředitelka firmy Judith Neuhoff. CSAM však o této skutečnosti neuveřejnila žádné oficiální prohlášení. V současnosti je údajně „poradcem“ zpěvačky známý producent Miguel Esteban. Agenturu CSAM vlastní Universal Music, a tato společnost, na protest vůči Putinově invazi, ukončila v Rusku svou veškerou činnost. Netrebko má smlouvu také s Deutsche Grammophon, další společností Universal Music. Na stránkách Deutsche Grammophon však není momentálně o sopranistce žádná zmínka.
Její kariéra v západní Evropě je nyní patrně ohrožena, což si zpěvačka zřejmě dobře uvědomuje: v posledním prohlášení z 30. března se snaží vysvětlit svůj postoj podrobněji: „Válku na Ukrajině výslovně odsuzuji a mé myšlenky jsou s oběťmi této války a jejich rodinami. Moje pozice je jasná. Nejsem členkou žádné politické strany ani spojencem žádného ruského vůdce. Beru na vědomí a lituji, že moje minulé činy nebo moje prohlášení mohly být interpretovány nesprávně. Ve skutečnosti jsem se s prezidentem Putinem setkala během celého svého života jen několikrát, zejména při příležitosti přebírání cen v rámci uznání mého umění, nebo na zahajovacím ceremoniálu olympijských her. Od ruské vlády jsem nikdy nedostala žádnou finanční podporu, a jsem daňovým poplatníkem v Rakousku, kde žiji. Miluji svou vlast a hledám mír a jednotu pouze prostřednictvím svého umění. Po ohlášené pauze začnu vystupovat koncem května, zpočátku v Evropě.“ O své podpoře separatistům na Krymu, jež Rusko podporuje, se Netrebko nezmínila, a pochopitelně ani o své podpoře Putina, která je doložena ve výše uvedeném dokumentu. Pro newyorskou Met přišlo i toto prohlášení příliš pozdě. Jak se vyjádřil 1. dubna generální ředitel scény Peter Gelb, Netrebko „se sama dohnala do nemožné pozice, kdy se již nemohla od Putina distancovat. A ani kdybych se [pro ukončení spolupráce] nerozhodl z morálních důvodů, i na praktické úrovni neexistovala možnost, jak by mohla vystoupit. Naše publikum by to nedovolilo…“
Problémům se neubránila později ani ve své vlasti: Státní opera a balet v Novosibirsku zrušila její červnový koncert, oficiálně kvůli jejímu „odsouzení činnosti“ Ruska na Ukrajině. Podle sdělení divadla z 1. dubna umělkyně „učinila prohlášení, v němž odsoudila činy našeho státu. Život v Evropě a možnost vystupovat v evropských divadlech a sálech se pro ni ukázaly být důležitější než osud vlasti. Dnes není čas obětovat zásady pro pohodlnější životní podmínky. Nyní je čas si vybrat. Divadlo se rozhodlo odepřít organizátorům právo koncert pořádat.“
Jak však napsal na svých stránkách Norman Lebrecht, který tam toto prohlášení uveřejnil, všechno nemusí být tak, jak se na první pohled může zdát. Za oznámením mohou být i jiné důvody. Je možné, že sopranistčini přátelé v Rusku se snaží oživit její kariéru v zahraničí předstíráním, že doma je nyní persona non grata. Na druhé straně by to mohlo také být varování mocných přátel, aby zmírnila tón svých veřejných prohlášení. Anebo, dodal prozíravě Lebrecht, to „může být jen další oběť pravdy“.
Propagaci umělkyně byla vždy věnována velká, ba přehnaná péče. Jakkoliv část publika zpěvačku stále podporuje, v kuloárech se nyní ozývají i hlasy, podle nichž je Netrebko už za zenitem, a že svět opery jejím odchodem z předních scén nikterak neutrpí (ba dokonce že by jí mělo být odejmuto rakouské občanství). Její manžel Yusif Eyvazov však zpívá nadále zcela bez problémů: v březnu 2022 vystoupil v La Scale, a letos vystoupí mimo jiné i v Met, berlínské Staatsoper, Monaku, ve Veroně a v argentinském Teatro de Colón. Do řady hlavních rolí na předních světových scénách je již objednán na rok 2023. A ač Netrebko původně oznámila, že se stáhla ze všech operních představení „na neurčito“ (což posléze opravila na „až do května“), na jejích stránkách jsou nyní informace o řadě koncertů, na nichž vystoupí s mezzosopranistkou Jelenou Maximovou a houslistou Giovannim Andreou Zanonem, nebo s Eyvazovem, od května do konce roku 2022. Na květnových recitálech v Paříži a La Scale bude ji, Maximovou a Zanona doprovázet britský klavírista Malcolm Martineau, a dále vystoupí Netrebko s Eyvazovem v Lucernu, Řezně, Madridu, Ljubljaně, Kolíně nad Rýnem, Stuttgartu, Hamburku a Buenos Aires. Ohlásila i účinkování v Aidě a Turandot (v červenci a srpnu ve Veroně), v Tosce (Buenos Aires, listopad) a v Síle osudu (Opéra Bastille v Paříži, prosinec). Bude tomu skutečně tak? To nelze předpovědět. Lze však předpokládat, že čím déle bude krize trvat, tím bude její postavení horší.
K umělcům, kteří jasně ukázali svůj morální postoj a plnou podporu Ukrajině, patří mimo jiné Semjon Byčkov, Vladimir Jurowski, Riccardo Muti, Jevgenij Kissin, Vasilij Petrenko, Kirill Petrenko, Elina Garanča, Michael Baryshnikov a Franz Welser-Möst. A z Čech nemusíme chodit daleko: šéfdirigent Slovenské filharmonie vydal 2. března následující prohlášení: „Já, Daniil Raiskin, ruský hudebník, z celého srdce rozhodně odsuzuji zločinné činy ruské vlády, která vede bratrovražednou válku proti Ukrajině! Hluboce věřím, že povinností každého umělce je mluvit pravdu a vyjadřovat se prostřednictvím svého umění. Ale dnes to samo o sobě nestačí! Každá raketa, každý projektil byly vyrobeny pouze k jedinému účelu: zabít – zabít člověka, lidi, infrastrukturu, zemi. Vražda je zločin a bude potrestána. V zemi Dostojevského by bylo třeba si to dobře pamatovat. Válka zabíjí, a pro válku neexistuje žádná omluva. Válka musí být okamžitě zastavena!“ Dirigentově ženě a velmi nemocné tchyni se podařilo uprchnout z Charkova po 40hodinové cestě evakuačním vlakem, za neustálého ostřelování. „Včera jsem je vyzvedl na slovensko-ukrajinské hranici,“ napsal dirigent 3. března. „Nedokážu vyjádřit míru bolesti a zoufalství, agónie a nevíry. … Odvaha mé ženy a její odhodlání, pozoruhodná připravenost mých mnoha slovenských přátel a kolegů, podpora mého winnipegského orchestru a stovek přátel po celém světě mi dávají jistotu, že dobro nakonec zvítězí nad zlem!“ A jak dodal, v době, kdy jsou jeho rodinní příslušníci „bombardováni ozbrojenými silami země, ve které jsem se narodil a vyrostl, pozastavuji veškeré bezprostřední i budoucí pracovní a koncertní vystoupení v Rusku. Dokud nebudou nesmyslně barbarské bestiality zastaveny, obnoven mír a vykonána spravedlnost, necítím se být morálně připraven na spolupráci s institucemi, jež jsou dotovány vražedným ruským režimem.“
