Už víte, co budete dělat na podzim? aneb Ředitelka zve na představení festivalu Opera 2017

Milí čtenáři časopisu Harmonie,

jedna špatná zpráva: ani se nenadějeme, a léto bude pryč. A jedna dobrá: začne nová divadelní sezona a hned na jejím začátku se rozjíždí 13. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2017. Jednota hudebního divadla, hlavní organizátor festivalu, ho po dohodě s Národním divadlem letos přesunula z jara na podzim – doufám, že Vás to neodradí a budeme se opět vídat v hledištích Stavovského divadla, Národního divadla i v dalších, pro operu ne zcela obvyklých prostorách. Letošní ročník zahrnuje představení osmnácti souborů: operní klasiku, málo známé tituly i novinky. Na následujících řádcích nabízím pro inspiraci jeden z možných úhlů pohledu, proč to které představení navštívit – důvody, pro které se já osobně těším na jednotlivá festivalová přestavení. Kromě toho, že se vždy znovu těším na zvláštní festivalovou atmosféru: na motivované operní soubory i na diváky, kteří jen tak nezasednou do hlediště, ale přicházejí s nimi sdílet pražské dobrodružství. Věřím, že Vás ani letos nezklameme a že s námi strávíte krásné podzimní operní večery.

Vaše Lenka Šaldová, ředitelka festivalu

Řecké pašije/Juliette (snář)/Anne, beze strachu hledět na nebe

Bohuslava Martinů není nikdy dost. Moravské divadlo Olomouc před dvěma lety do Prahy přivezlo Ulmannův Pád antikrista, a předvedlo tak velké ambice, odvahu, skoro až drzost. 13. ročník festivalu zahajujeme 13. září dalším z olomouckých ambiciózních, obdivu hodných projektů: Řeckými pašijemi. Opět režisér Jan Antonín Pitínský, za dirigentským pultem tentokráte Petr Šumník – a opět nutno smeknout klobouk před olomouckým souborem, jak tváří tvář velmi náročnému dílu narostl. Před nedávnem začínající interpreti jako Jakub Rousek, David Szendiuch či Jiří Přibyl jsou vskutku ve vrcholné kondici. V Národním divadle pak v říjnu můžete v titulní roli Julietty vidět Alžbetu Poláčkovou, jako Michela Petera Bergera. O významu inscenace v kontextu Národního divadla svědčí i to, že jedno představení Julietty Česká televize zařadila do programu mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha – ten se odehraje na konci září a Jednota hudebního divadla ve spolupráci s ním připravuje také jednu akci k nedožité stovce Václava Kašlíka. Ale zpět k Bohuslavu Martinů: pantomimu Kuchyňskou revue nastudovali spolu s Fridovou operou Deník Anny Frankové studenti a absolventi HAMU ve spolupráci se švýcarským režisérem a pedagogem Armandem Deladoëym – mezinárodní projekt Anne, beze strachu hledět na nebe je první inscenací Operního studia Praha, které by i do budoucna rádo vytvářelo komorní alternativu k velkým operním domům.

Alcina/La Semele

Dvakrát barokní opera, dva velmi různé pohledy na barokní divadlo. Händlova Alcina – vrcholná barokní opera z roku 1735, jeden z nejatraktivnějších titulů své doby, dodnes součást repertoáru divadel po celém světě. V Košicích v historicky poučené hudební interpretaci – za dirigentským pultem osoba v tomto směru nejpovolanější: Marek Štryn­cl. A vedle toho La Semele Johanna Adolpha Hasseho – zapomenutá neapolská serenata z roku 1726. Partitura, která se dochovala unikátně ve Vídni, pochází ze sbírky hraběte Questenberga v Jaroměřicích nad Rokytnou. Znovu ji objevil Tomáš Hanzlík se souborem Ensemble Damian – a jak to u jejich produkcí bývá, hrají ji s pochopením a vášní pro barokní divadlo, ale i s hravostí a nadhledem člověka 21. století.

Medea/Thaïs/Hrabě Ory

Pro Vás, kdo rádi objevujete neznámé: dvakrát česká premiéra a jednou titul, který se u nás nehrál přes půl století. Luigi Cherubini, italský skladatel, který většinu svého života prožil v Paříži, je u nás v podstatě neznámý: po druhé světové válce se na našich jevištích neobjevila ani jediná z jeho více než třiceti oper. Jeho Medea, strhující příběh vášnivé hrdinky, která se drasticky pomstí svému nevěrnému muži, se na světová jeviště vrátila po roce 1953 díky Marii Callas, plzeňská inscenace je vůbec prvním provedením u nás. Massenetova Thaïs se u nás naposledy hrála ve 20. letech 20. století. A tak snad každý zná instrumentální intermezzo, slavnou meditaci – celou operu o vztahu kurtizány a mnicha téměř nikdo. V hlavní roli v liberecké inscenaci Lívia Obručník Vénosová, jeden z nejvyhledávanějších domácích dramatických sopránů dneška. Brněnská Janáčkova opera v posledních letech vyrostla v soubor, který může směle konkurovat významným zahraničním scénám – projekty jako Láska na dálku, Káťa Kabanová či Modrovousův hrad/Očekávání jsou bohužel nepřenositelné, ale Brno se každopádně po dlouhé době na festi­valu prezentuje velkým operním titulem – představením, ve kterém se jasně ukazuje kvalita souboru. Poprvé na naše jeviště uvádí Rossiniho komickou operu Hrabě Ory o chlíp­ném šlechtici, a to v exkluzívním obsazení: Petr Nekoranec, Kateřina Kněžíková, Václava Krejčí Housková, Jana Hrochová, Roman Hoza ad.

Madama Butterfly/Triptych

Dvakrát ta nejklasičtější italská klasika: Gia­como Puccini. Madama Butterfly v Národním divadle – inscenace Jiřího Heřmana pro ty z vás, kdo nejste zatvrzelými tradicionalisty, jen nemáte rádi hloupé výstřelky. Obrazivé, múzické divadlo režiséra, který si odskočil do Prahy ze svého současného brněnského působiště. Inscenace Pucciniho Bohémy ze Slovenského národného divadla podle mě patřila k tomu nejinspirativnějšímu, co nabídl minulý ročník festivalu. Už proto jsem zvědavá, jak se bude největší slovenská scéna prezentovat letos. Nabízí tentokráte méně hrané Pucciniho opery – tedy alespoň takto v celku, nazvaném Triptych. Sestra Angelika, Plášť a Gianni Schic­chi – tři díla tak rozdílná žánrově, ale přesto spojující se ve smysluplný celek.

Macbeth/Juro Jánošík

Slezské divadlo Opava loni získalo od diváků čestnou cenu Libušku za inscenaci Její pastorkyně. Stává se to zas a znovu: malé regionální divadlo, vlastně to nejmenší, pohybující se na hranici přežití, se v Praze vybičuje k výkonu, kterým totálně strhne publikum. V jedné z hlavních rolí účinkuje ve Verdiho Macbethovi Katarína Jorda (Kra­molišová), opavská hvězda a jedna z našich nejvýraznějších operních hereček – pamatujete její Amélii v Loupežnících, Normu, Kostelničku? A ještě jeden malý operní soubor, pro který je účast na festivalu extrémně motivující: Štátna opera Banská Bystrica v roce 2015 vůbec poprvé hostovala v pražském divadle – a to napětí i nadšení sou­boru bylo přímo hmatatelné. Po loňském Evženu Oněginovi tentokráte slovenská národní opera: Cikkerův Juro Jánošík.

Dítě a kouzla

Vezměte děti na operu! V Ravelově půvabném dílku Dítě a kouzla ožívají lenoška, čínský šálek, čajová konvice, hodiny, učebnice aritmetiky a další předměty, aby se vzbouřily proti zlobivému chlapci, který je trápí. A než dojde na fantazijní inscenaci SKUTRu, naladí Vás na zvukomalebné operní dílo třicetiminutový „workshop“ Kouzla a dítě. Vy i Vaše děti se mohou účastnit zázraku, při kterém díky hudbě vzniká svět představ, fantazií.

Čaroděj a jeho sluha/Echo – Metamorphoses II

Alternativa k velkým jevištím: hledání současného operního a vůbec divadelního ja­zyka. Kudy se operní žánr/forma mohou ubírat? Čaroděj a jeho sluha, nový projekt dvojice Drábek – Kyas je strašidelnou pohádkovou operou, příběhem vyprávěným v bezprostřední blízkosti diváků. Napsáno jako virtuózní trojkoncert na míru Lucii Kašpárkové, Ondřeji Koplíkovi a Janu Šťávovi. V rámci festivalu příležitost podívat se do divadla Venuše ve Švehlovce. Slovinský režisér Rocc se alespoň na skok vrací z Lublaně do Prahy, aby na jeden večer proměnil České muzeum hudby v prostor pro multimediální představení – instalaci.

Hamlet/Zob, zob, Zoban/Oresteia

Závěr festivalu, první listopadový víkend: třikrát Ostrava. V Thomasově Hamletovi budou k vidění jak držitel ceny Thálie za rok 2016 Thomas Weinhappel, tak Jana Sibera, která byla nominována za Ofélii. A další výborní interpreti. Národní divadlo moravskoslezské je jediné operní divadlo u nás s dětským operním studiem. Pod vedením Lenky Živocké připravuje také samostatné projekty, na začátek září chystá premiéru opery Edvarda Schiffauera Zob, zob, Zoban. Ostravský rodák, spoluzakladatel Divadélka pod Okapem a divadla Waterloo, ji pod názvem Vrať nám, ptáku, hastrmana složil ve vězení na Borech, kde skončil po procesu s divadelníky kvůli údajnému pobuřování proti republice. Pro Operní studio NDM teď vytvořil novou instrumentaci, v Praze plánujeme dvě přestavení v divadle D21 i setkání s pozoruhodným skladatelem a člověkem. A Ostrava do třetice: loni se uskutečnil již třetí ročník festivalu NODO – Dny nové opery Ostrava. Festival unikátní mimo jiné tím, že přímo pro něj vznikají operní produkce, světo­vé či české premiéry. V Praze uvidíte Oresteiu Iannise Xenakise, považovaného za jednoho z průkopníků elektronické a počítačové hudby. Hamlet a Oresteia jsou zároveň součástí festivalu Ostrava v Praze – takže budete-li si chtít po dvou měsících s naším festivalem odpočinout od opery, doporučuji neminout příležitost poznat, jaké činoherní divadlo se dělá v Ostravě, zvláště na tamních malých scénách.