Sedmadvacetiletý Pařížan Victor Julien-Laferrière získal před pěti lety první cenu v mezinárodní soutěži Pražského jara a teď k ní přidal stejné ocenění na soutěži královny Alžběty v Bruselu. Druhý byl Japonec Yuya Okamoto třetí Santiago Cañón Valencia z Kolumbie.
Byl to výjimečný rok této mezinárodně uznávané soutěže, která začala před 80 lety jako Concours Eugène Ysaÿe a zároveň byla poprvé organizována pro mladé cellisty. Tím dostala tato soutěž čtyřletou strukturu Olympijských her, každý rok se střídavě soutěží v oborech housle, klavír, zpěv a violoncello. Královna Alžběta byla velká milovnice hudby, sama hrála na housle a říká se, že velmi slušně. Přátelila se s velkými osobnostmi hudebního života, mezi nimi také s vynikajícím violoncellistou Pablo Casalsem a již v padesátých letech chtěla cello prosadit jako soutěžící nástroj, povedlo se to až tento rok.
Brusel má všechny parametry velké soutěže: velký počet uchazečů, původně se přihlásilo 202 cellistů z 22 zemí, na základě zaslaných nahrávek porota vybrala 70 soutěžících. K velkému zájmu asi přispělo, že dvě důležité soutěže ukončily činnost, „Rostropovič“ v Paříži a „Casals“ v Mexiku. Porota: v 16-členné porotě zasedali tento rok osobnosti jako Gautier Capuçon, Marta Casals Istomin, Mischa Maisky, Truls Mørk a Pieter Wispelwey. Předsedou poroty je již dlouhodobě Arie Van Lysebeth, který kdysi vyhrál soutěž Pražského jara. Vítězové: Oistrach, Gilels, Kogan, Ashkenazy, Frager, Novickaja, Horigome, Repin a mezi laureáty byla jména jako Benedetti-Michelangeli. Délka soutěže: pokud se účastník dostane až do závěrečného finále, tak celý měsíc, asi nejdelší hudební soutěž vůbec. Přísný soutěžní řád: mezi semifinále a finále je posledních 12 cellistů týden v totální izolaci, nesmí se s nikým stýkat, musí odevzdat mobily, atd. Ceny: vítěz obdrží 25 000 eur, nahrávky, rozhlas, televize a řada koncertů.
Dříve vítězili v Bruselu zejména Rusové a částečně Američané, později byli úspěšní Japonci a poslední léta je tradičně nejvíce účastníků z Jižní Koreje. Je zajímavé, jak účinná je hudební výchova v Soulu. Naše republika měla v průběhu 80 let pár laureátů, ale museli jsme čekat až do minulého „klavírního“ roku, kdy zvítězil s převahou Lukáš Vondráček. Tento rok nebyl mezi 70 cellisty nikdo od nás a mám dojem, že na nového Vondráčka budeme ještě dlouho čekat. V porotě dříve zasedali Rudolf Firkušný a Ivan Moravec.
Všichni finalisté hráli za doprovodu orchestru Brussels Philharmonic vedeného Stéphanem Denèvem povinnou skladbu Toshia Hosokawy a volně zvolený koncert. Všeobecně se očekávalo, že si skoro každý vybere violoncellový koncert Antonína Dvořáka, ale nakonec polovina laureátů zvolila první cellový koncert Dmitrije Šostakoviče, komponovaný pro Rostropoviče. Celkem pochopitelně, je to ideální soutěžní skladba, avšak méně zajímavá pro posluchače, z dvanácti koncertů se hrály jen tři, Šostakovič (6x), Dvořák (4x) a Schumann (2x).
Soutěž královny Alžběty zůstává svou úrovní, délkou a zájmem (šest finálových večerů ve vyprodaném sále Paláce krásného umění o kapacitě 2 100 míst, televizní a rozhlasové přenosy) jednou z největších hudebních soutěží na světě.
