Po dlouhé těžké nemoci odešel Mirek Černý, velký propagátor české hudby v Belgii. Čtenáři HARMONIE se mohli setkávat s jeho informacemi z hudebního života Belgie, ale i s ohlasy z různých evropských festivalů.
Mirka jsem poznal v souboru Pražských madrigalistů vedených Miroslavem Venhodou a naše přátelství trvalo více než půl století. Proto i moje vzpomínka na něj bude více osobní. Mirek Černý v souboru Pražských madrigalistů zpíval a zároveň se věnoval tomu, co se dnes nazývá management. Obojí zvládal mistrně. Současně při tom ještě dokončoval svá studia zpěvu. Byl srdečný a kamarádský, jednal vždy přímo a říkal vždy na rovinu to, co si myslel. Kromě Pražských madrigalistů zpíval ještě v amatérském sboru Mikrochor, se kterým vycestoval do Belgie, kde byl společný koncert s dívčím belgickým vokálním kvartetem. A tato cesta ovlivnila celý jeho budoucí život. V dívčím kvartetu zpívala Anjes Goris, do které se Mirek zamiloval a ona jeho lásku opětovala. Problém byl v tom, že Mirek kromě ruštiny, kterou jsme se všichni museli povinně učit ve škole, neuměl žádný jiný cizí jazyk. A tak jejich první setkání probíhala ještě s „tlumočníkem“.
Krátce po tomto setkání byli na koncertním turné v Belgii i Pražští madrigalisté a zde opět ještě působila moje žena Zuzana jako jejich tlumočnice. Mirek od té doby začal velmi pečlivě studovat němčinu a později i holandštinu. V době totalitního Československa byly výjezdy od nás na Západ velmi komplikované, častěji tedy mohla přijet Anjes k nám. A tak ten nejkrásnější čas lásky trávil Mirek s Anjes víc u telefonu, než osobním setkáváním. Nakonec se uskutečnila svatba, kdy Mirek nemohl vycestovat do Belgie, takže tam se svatba konala v zastoupení bez Mirkovy účasti. Teprve potom přijela Anjes do Prahy, kde proběhla opravdová svatba. Když se toto všechno zvládlo, směl konečně Mirek vycestovat a přestěhovat se do Belgie. Tam teprve mohli, po všech předchozích útrapách, Anjes a Mirek spokojeně žít spolu. Mirek s Anjes jezdil každoročně do Čech, takže jsme se pravidelně vídali. Prožili jsme společně i s mojí ženou Zuzanou nezapomenutelně krásný týden pod stany v jižních Čechách – byla to vlastně jejich „česká“ svatební cesta.
Mirek měl v Belgii dost krušné začátky. Dokud nezískal belgické občanství, což trvalo řadu let, nemohl být regulérně zaměstnán. Tehdy mladým manželům vypomáhali rodiče Anjes. Mirek zpíval ve sboru Vlámského rozhlasu. Ale při jednom koncertě v divadle spadl do propadla a zranil se. I s léčením byly problémy, protože jako československý občan ještě nemohl být v Belgii řádně pojištěn. Nakonec se všechny problémy postupně vyřešily. Mirek získal i belgické občanství a mohl začít regulérně pracovat. Vždy se velmi staral i o propagaci české hudby v Belgii.
Několik let byl redaktorem 3. programu Vlámského rozhlasu. Zde měl pravidelný pořad, který věnoval české vokální a sborové tvorbě a kde představoval jednotlivé skladatele a zasvěceným způsobem komentoval jejich díla. V té době jsem měl možnost mu formou mezinárodní rozhlasové výměny posílat snímky Čs. rozhlasu se skladbami českých skladatelů.
Mirek se postupně vypracoval jako uznávaný hudební recenzent. Přispíval do řady špičkových belgických novin, psal kritiky na koncerty, recenzoval nově vydávaná CD. Mnoho let byl novinářem nejvýznamnějších vlámských novin De Standaard. Později také spolupracoval s dalšími novinami, s deníkem Nieuwsblad, časopisem pro sborový život a nové iniciativy Koor en Stem nebo kulturním a církevním časopisem Tertio. Řadu let byl zaměstnán na Ministerstvu kultury v hudebním oddělení, kde vytvářel katalog vlámské hudby a vlámských skladatelů. Tím získal veliký přehled o hudebním dění v Belgii. Později pracoval jako ředitel organizace, ve které měl na starost projekty ve východní Evropě (samozřejmě i v Československu a později v Čechách). Zde také organizoval různé pracovní zájezdy Belgičanů do Čech, kde v itineráři byly i návštěvy koncertů. To ovšem nebyla jediná Mirkova snaha prosazovat mezi Belgičany českou hudbu. Vzhledem ke své prestiži v belgickém hudebním světě doporučil mnohé české umělce a soubory na řadu významných koncertů a festivalů v Belgii i k natáčení v rozhlase a v televizi.
Vzhledem k jeho znalostem sborového zpěvu a vokální hudby byl pravidelně zván do porot významných sborových soutěží v Belgii i v zahraničí. Byl členem řady různých kulturních organizací a spolu organizátorem mezinárodní sborové soutěže v Maasmechelenu.
Když ho před mnoha lety postihla těžká nemoc, statečně se jí postavil, překonával zdravotní obtíže a na další řadu let si podržel svoji vitální aktivitu. Sice se musel šetřit, ale udržoval nadále své mnohé aktivity. Jak čas dovoloval, scházeli jsme se v Praze nebo v Belgii. Mirek a Anjes se spřátelili i s mojí druhou ženou Zdenkou. Jezdívali jsme společně i na prázdninové pobyty v Griesu v Alpách. I tam si Mirek rezervoval čas na práci. Byl i v době nemoci neobyčejně pilný. Nakonec ho ovšem těžká nemoc přemohla a Mirek Černý nás opustil dva týdny po svých 76. narozeninách dne 23. února 2019.
