Koncert s podtitulem Soudobý koncertní melodram v Čechách a v Německu, který se konal v gesci Společnosti Zdeňka Fibicha a Západočeského hudebního centra za podpory Nadace Karla Pexidra a Česko-německého fondu budoucnosti, otevřel 17. října 2021 v krásných prostorách Muzea Antonína Dvořáka 24. ročník Melodramfestu.
Úvodní slovo patřilo významným osobnostem tohoto festivalu: umělecké ředitelce Věře Šustíkové a řediteli Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v kompozici melodramů Jiřímu Bezděkovi. Jak v úvodu zmínili, jedná se o festival, který je ojedinělý svojí žánrovou zaměřeností u nás i v zahraničí. Koncert představoval průsečík dvou akcí: Melodramfestu a projektu Češi zhudebňují Němce a Němci Čechy. Dramaturgie koncertu byla uspořádána tak, aby připomněla i historii česko-německých vztahů na poli melodramu.
První dvě čísla programu patřila Goetheho baladě Rybář v českém překladu Otakara Zicha s hudbou Bedřicha Smetany a v originálním znění, zhudebněném česko-německým skladatelem Camille Hornem. Myšlenka předvést stejné dílo ve dvou jazycích umožnila sledovat, jak důležitou roli hraje text v melodramu. Stejný text, ovšem v různých překladech, dokáže posouvat hudební složku tohoto žánru do dalších významových rovin. Klavírní interpretace se zhostila Věra Müllerová, která (s výjimkou posledního čísla) usedala za klavír v průběhu celého koncertu. Její výkon byl velmi přesvědčivý. Citlivě pracovala s dynamikou v místech, kde je potřeba nechat vyznít recitátora, a naopak mistrně rozezvučela nástroj v celém jeho rejstříku tam, kde hudba plnila ve skladbě samostatnou roli. Českou verzi básně recitoval Jaromír Meduna, originální Goetheho baladu přednesla Christina Kluge.
V dramaturgii koncertu bylo osloveno hned šest soudobých autorů z německé i české strany, aby vytvořili díla na poezii druhého národa. Že čeští skladatelé zhudebňovali německé literární předlohy, je celkem běžné, ale naopak je to jev v historii i současnosti velmi vzácný. Koncert byl proto bohatý na světové premiéry. Jejich uvedení bylo umocněno i osobní přítomností téměř všech skladatelů. Jako první premiéra zazněla skladba mladé české skladatelky Michaely Augustinové Dobrodružství létajícího myšáka (na text Torbena Kuhlmanna, v překladu Radka Malého). Recitace Apoleny Veldové vtáhla publikum do dobrodružství dětského hrdiny – myšáka, který si splnil sen přeletem přes Atlantik.
Tři bajky (Největší trpaslík, Člověk a duha, Uhlíček) na text Karla Pexidra melodramaticky zpracoval v Německu žijící švýcarský skladatel Frédéric Bolli. Jaromír Meduna, který má s koncertním melodramem bohaté zkušenosti, dokázal svým recitačním projevem výstižně vykreslit jednotlivé postavy krátkých bajek. Bolliho hudba rezonovala s jeho interpretací, byla pro posluchače sdělná, o čemž svědčí i kladný ohlasu publika na dílo osobně přítomného skladatele.
Druhou část koncertu otevřela skladba Jiřího Bezděka Heslo Corona (na text německé spisovatelky Moniky Hähnel, v překladu Věry Šustíkové), která odráží ve svém expresionisticky laděném textu i hudební mluvě stísněnou atmosféru doby španělské chřipky i pandemie dnešní. Apolena Veldová (recitace) neokázale, ale přesvědčivě tlumočila šokující výpověď i apelační verše básnířky.
V závažném tématu pokračovaly také další dvě skladby: Noc od německého hudební skladatele působícího v Norimberku – Holmera Beckera, komponovaná na stejnojmennou báseň Ivana Blatného, která spadá do autorovy intimní lyriky. Jaromír Meduna ve své recitaci zachytil melodičnost Blatného nadčasových veršů i jejich osobní podtón. Melodram Gebete (Modlitby, na texty Franze Werfela) od skladatele Pavla Trojana zazněl v německém originále v podání Christiny Kluge a zanechal díky emotivnímu kompozičnímu ztvárnění i duchovnímu obsahu silný dojem.
Koncertní podvečer završila premiéra skladby Michaela Emanuela Bauera: Seznam zkratek … melodramatických smyček. Mnichovský skladatel a také autor textu využil výlučně zvukovou stránku slov. Nejedná se tedy o melodram v pravém slova smyslu. Vzhledem k tomu, že dílo nepřináší konkrétní mimohudební obsah, jak to u melodramu bývá obvyklé, vzbuzuje jen subjektivní asociace. Melodramfest poskytuje velký prostor pro přesahy do různých žánrů a stylů, proto se organizátoři koncertu nebáli zařadit do programu i tento hudební experiment. Právě zde mohl naplno vyniknout široký herecký rejstřík Apoleny Veldové. Interpretovala různé hlasové efekty, které připomínaly roboty vědeckofantastického dramatu R.U.R. Karla Čapka. K úspěchu skladby u publika přispěl i Jiří Pešek, který se zhostil mimořádně náročného klavírního partu a hlasové efekty doplňoval kreativně v duchu notového zápisu, který je traktován v duchu malé aleatoriky.
Dramaturgická pestrost koncertu je předzvěstí toho, že nás v rámci 24. ročníku Melodramfestu čekají další zajímavé dramaturgické i interpretační počiny.
