Český spolek pro komorní hudbu nabídl svým abonentům v pondělí 10. 1. mimořádně atraktivní koncert. Vystoupil na něm náš přední dechový soubor Afflatus Quintet spolu s jedním z nejvěhlasnějších německých pianistů Gerhardem Oppitzem . Afflatus Quintet hraje od svého vítězství v proslulé mezinárodní soutěži ARD roku 1997 v nezměněném složení: Roman Novotný – flétna, Jana Brožková – hoboj, Vojtěch Nýdl – klarinet, Radek Baborák – lesní roh, Ondřej Roskovec – fagot. Každé jednotlivé jméno dnes představuje záruku špičkové interpretační kvality, kdy vynikající nástrojová technika, dokonalá souhra a profesionální pódiové vystupování jsou považovány za samozřejmost. Celý soubor má navíc ještě jakési zvláštní sympatické a optimistické charisma. Už při úvodních tónech Sedmnácti variací pro dechové kvinteto, op. 22 soudobého francouzského autora Jeana-Michela Damase jako by zavál do Rudolfina svěží vzduch. Vtipnou skladbu se spoustou rytmických a harmonických pikantností provedl Afflatus Quintet způsobem skutečně okouzlujícím, s nespočtem překrásných barevných a dynamických nuancí. V raném Beethovenově Kvintetu Es dur pro klavír, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot op. 16 se k dechovým nástrojům připojil klavír. Gerhard Oppitz tu prokázal skvělou techniku i jedinečný cit pro komorní hru a publikum tak mohlo obdivovat nejen mozartovskou lehkost provedení, ale také dokonalé barevné souznění všech pěti nástrojů. Dechový kvintet č. 3, op. 91 „Begegnung“ (Setkání) soudobého rakouského skladatele Helmuta Edera, který zazněl po přestávce, byl posluchačsky i interpretačně nejnáročnější kompozicí celého večera. Závažné dílo s komplikovanou strukturou se v podání Afflatus Quintetu proměnilo v nádherné dobrodružství a nezbývalo než žasnout, s jakou jistotou, samozřejmostí a uměleckou přesvědčivostí zdolávali interpreti všechny nástrahy, jež jim autor nachystal ve své partituře. Sextet pro klavír, flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot Francise Poulenca, zařazený na závěr koncertu, je efektní skladba se spoustou humorných nápadů. Hudebníci ji hráli s espritem, švihem a s evidentním potěšením a výborně se bavili jak oni, tak posluchači. Nadšenému publiku (Dvořákova síň byla obsazená do posledního místa) se pak odměnili ještě rozkošně „mňoukavým“ zvukomalebným přídavkem: Starými šviháky ze suity Jeana Françaixe Pastýřská hodina . Celý koncert měl báječnou atmosféru a výkony umělců byly na takové úrovni, že si lze jen přát, aby všechny skladby vyšly co nejdříve na CD.
