Poslední koncert symfonického cyklu A Moravské filharmonie Olomouc – dramaturgicky zaměřeného na hudby vybraných zemí a národů – 28. dubna zároveň uzavřel 76. sezonu orchestru. Olomoucká filharmonie vystoupila v rámci večera nazvaného „Amerika. V její hudbě slyšíme celý svět“ pod taktovkou Jakuba Kleckera.
Program otevřela Dvořákova koncertní předehra V přírodě op. 91. Orchestrální krajinou této oslavy přírody vedl Klecker olomouckou filharmonii jistě, od lyrických ploch po odlehčené taneční rytmy. Tuto hudbu má Moravská filharmonie v srdci, a v motivech zpěvného ptactva i dalších názvuků rozkvetlého dne to bylo jasně cítit.
Ohniskem koncertu ovšem byla česká premiéra kompozice Shade pro klavírní trio a smyčce amerického skladatele Davida Langa z roku 2016, při níž se zároveň představilo klavírní Trio Incendio (Filip Zaykov – housle, Vilém Petras – violoncello, Karolína Františová – klavír). Tito mladí hudebníci přitom shodou okolností jen několik dní před koncertem uspěli na Mezinárodní komorní soutěži Josepha Joachima ve Výmaru.
Shade je relativně expresivní čtvrthodinová skladba upomínající výrazové prostředky Reicha i Pärta, tvořená řadou dílčích částí – jakýchsi epizod – v jednolitém pásmu. Vedoucím elementem je tu pochopitelně trio, od něhož se lomené linie a další nosné, dále se vyvíjející motivy vycházejí. Pulzující melodie cestují smyčcovým orchestrem a triem, přelévají se, doplňují i splývají v neokázale komplikovaném orchestrálním pletivu. Trio Incendio zřetelně vede hudební dění, orchestrální part je ale také pečlivě vystavěný a netvoří se zde dualita ansámblů stojících proti sobě.Rytmicky „rozpité“ party podrývají zdání celkové souhry, ta ovšem je precizně předepsaná a především odehraná. Jednotlivé party jsou ve skutečnosti komplikovanější, než se může zdát, vše ale zapadá do celku mimořádně přívětivé soudobé tvorby – expresivní i bez rozšířených technik a krkolomných běhů. V průběhu skladby ovšem také dochází na pasáže tradičnější, evokující filmovou hudbu. Vrcholem ovšem je vysloveně pärtovský konec ve vysloveně transcendentním finale.
Jako přídavek provedlo Trio Incendio šesté Dvořákovo trio „Dumky“ op. 90, v němž plně prokázalo své mimořádné kvality soběstačného tělesa. Vedle důkladného pochopení formy a interpretačních nuancí dali hudebníci na odiv i obdivuhodnou kontrolu nad svými nástroji – sametový zvuk houslí Filipa Zaykova v kritických momentech nabral nekompromisně ostré kontury, stejně tak Vilém Petras vedoucí své violoncello v polohách mezi medovým pohlazením a syrovým zavrčením či Karolína Františová s hromovým klavírním partem.
Na závěr večera zazněla suita Catfish Row z opery Porgy a Bess George Gershwina. Po pozdním romantismu a soudobé tvorbě přišla na řadu hudba s lehkou příchutí populáru, což se okamžitě odrazilo v patřičně „najazzlém“ klavírní partu Lucie Kaucké i vrchovaté porci „blue notes“ ve smyčcích – a zejména v rukou koncertního mistra. Je třeba také zmínit mnohé exponované party, které se v průběhu suity dostaly ke slovu, respektive výkony sólistů na anglický roh, hoboj, klarinet, pozoun, violoncello, flétnu či hravé banjo (Jiří Sova)… Touto hutnou hudbou vyplnila Moravská filharmonie sál Reduty až po strop. Letošní koncertní sezonu MFO tak uzavřel koncert s přívětivou, vyváženou dramaturgií a příslibem dalších zajímavých programů do budoucna.
