Již od dob Janáčkových přijímalo brněnské kulturní prostředí Dvořáka s otevřenou náručí. Na tuto bohatou tradici navázal ve dnech 10.–11. října 2024 první abonentní koncert Filharmonie Brno z cyklu Filharmonie v divadle I – Impozantní.
Program koncertu nezůstal podnázvu cyklu Impozantní nic dlužen a nabídl Dvořákův Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 a Slovanské rapsodie D dur č. 1, g moll č. 2, As dur č. 3, op. 45. Na rozdíl od Slovanských tanců, které umí většina filharmoniků téměř zpaměti, jsou Slovanské rapsodie pro brněnský orchestr i publikum neohrané, což znamená na jedné straně dramaturgický přínos, ale také možná úskalí. Suchá divadelní akustika obecně nepřispívá k pocitu bezchybné souhry, což se projevuje občasnou technickou nepřesností, o to víc, že rapsodická forma klade velké nároky na průběžné tempové a agogické změny. Bohužel mnohem důležitější je dopad této skutečnosti na uvolněnost výrazu, což se i v tomto případě odrazilo ve zjevné opatrnosti přednesu. Dirigent Leoš Svárovský však orchestr provedl partiturami bez jakéhokoliv zaváhání, filharmonici podali vynikající výkon poznamenaný snad jen nějakými technickými drobnostmi (flétna v závěru první rapsodie, žestě v závěru druhé rapsodie).
Druhá část večera náležela Koncertu pro violoncello a orchestr h moll s violoncellistkou Laurou van der Heijden. Sólistka, která s brněnským orchestrem již v minulém období uvedla Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Bohuslava Martinů, má za sebou úctyhodnou řadu prestižních soutěží a vystoupení a podle všeho lze soudit, že má slibnou kariéru i před sebou. Disponuje nosným, nekompromisním tónem, i ve vypjatých situacích intonační jistotou a suverénní přesvědčivostí ve výrazu. Zdálo se, že v úvodu koncertu, kdy nastupuje nejprve orchestr, je navyklá volit rychlejší tempo, a toto pnutí se prolínalo celou první větou. Druhá věta přinesla blažené zklidnění (bohužel narušené v nejtišším závěru mobilem z publika). Třetí věta pak gradovala skvělou souhrou a filharmonie hrála pod vedením Leoše Svárovského sebejistě, spolehlivě a s radostí. V sólových partech zazářily bravurní výkony jejích instrumentalistů, koncertních mistrů a mistryň (housle Marie Petříková, flétna Martina Venc Matušínská, hobojistka Anikó Kovarikné Hegedüss, lesní roh Nicolas Perez aj.).
Pro podnázev celého večera „Kéž duch můj sám…“ byl použit nadpis písňového textu (původně německy Lass mich allein od Otilie Malybrok-Stieler, pseud. Kleinschrod), který Dvořák zhudebnil v první ze svých Čtyř písní, op. 82 a tuto svou melodii přenesl do violoncellového koncertu. V tištěném průvodci koncertu byla záležitost písňového textu prezentována bohužel trochu zmateně. A když jsme u té koncertní brožury, v souvislosti s druhou rapsodií tam lze najít komentář o přelévání Dvořákovy hudby „do sprosté 2/4 taneční metriky“. Doufejme, že se jednalo o nadsázku a ironickou reminiscenci na podobné výroky, které Dvořákovi kdysi adresoval Zdeněk Nejedlý. Jinak se psaný výklad zjevně snažil předat posluchačům maximum informací.
Přesto se zdá, že výchova brněnského publika má stále značné rezervy. Píši to na základě zážitku, kdy se ozval potlesk po první větě třívětého instrumentálního koncertu. Zřejmě se nám tu rodí další generace, která bude v budoucnu vytvářet kulturní milieu příštích akcí v novém koncertním sále. Držme tedy Filharmonii Brno palce, ať se do té doby zaplní prázdná místa v edukaci hudbymilovného auditoria, a aktuálně – i prázdná sedadla ve vyšších pořadích Janáčkova divadla.
První koncert abonentní řady „Filharmonie v divadle I – Impozantní“ s podtitulem Kéž duch můj sám…
10.–11. října 2024, 19,00 h., Janáčkovo divadlo, Brno
Program:
Antonín Dvořák: Slovanské rapsodie D dur č. 1, g moll č. 2, As dur č. 3, op. 45, B 86
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B 191
Účinkující:
Laura van der Heijden – violoncello
Filharmonie Brno
Leoš Svárovský – dirigent
Psáno po repríze v pátek 11. října 2024
