V pondělí 26. července 2021 navštívily letošní Letní slavnosti staré hudby poprvé zámek Troja. Divákům se představil belgický soubor A nocte temporis. Program irských balad a tanců v zábavě dublinské aristokracie nazvaný The Dubhlinn Gardens byl původně naplánován do zámeckých zahrad. Pořadatelé jej však přesunuli do Císařského sálu trojského zámku. Bylo to dobré rozhodnutí, a to nejen kvůli hrozícím vrtochům letního počasí. Venkovní prostředí barokního zámku by sice jistě vytvořilo působivou atmosféru, ostatně bylo v tomto ročníku přehlídky staré hudby jedinou příležitostí pro outdoorový koncert, nicméně pětice interpretů získala bonus freskami vyzdobeného hlavního sálu objektu a zejména akusticky daleko citlivějšího prostoru.
Když Reinoud Van Mechelen, umělecký vedoucí souboru A nocte temporis, se svými kolegy-spoluinterprety předstoupil před publikum, bylo zřejmé, že Prahu navštívil svébytný, sebevědomý ansámbl. Pestrobarevné kostýmy různého střihu byly předzvěstí rozmanitého programu, který si soubor pro své pražské vystoupení přichystal. Jednalo se o představení jejich CD, které uskupení A nocte temporis natočilo v roce 2019. A díky za to! Hudebníci, kteří se zabývají starou hudbou, se častokrát opírají o vlastní podrobné studium dobových dokumentů, ve kterých hledají a objevují inspiraci a dosud neznámý repertoár. Nejinak je tomu v případě programu The Dubhlinn Gardens. Obsáhlý muzikologický výzkum nejoblíbenějších irských písní se zaměřil na archivní hudební prameny z konce 17. a zejména z 18. století, z doby, kdy se začalo krystalizovat skutečné povědomí o původní irské hudbě. Pochoutkou koncertního programu se tak – krom jiných skladeb – stala například píseň Eileanóir a Rún (Eleanor, má tajná lásko), která zazněla hned ve třech různých historických verzích.
Tenorista Reinoud Van Mechelen si svým bravurně elegantním a ušlechtile krásným tónem i schopností zaujmout ve všech hlasových polohách, v pestrých výrazových i dynamických odstínech získal publikum od prvních okamžiků. Příjemný večer však byl společným dílem celého souboru. Vynikající flétnistka Anna Besson, Reinoudova manželka, jejímž dílem bylo i hudební nastudování programu, se v mezičasech mezi vokálními výstupy mnohokrát ucházela o pozornost diváků, když její dřevěné příčné flétny virtuózně dokreslovaly atmosféru větších hudebních celků, které propojováním jednotlivých skladeb vznikaly. Představení tak mělo svou zvukovou pestrost i dějový spád.
Přátelská a vřelá atmosféra mezi jevištěm a hledištěm byla prohlubována občasným komentářem programu, na kterém se podíleli všichni interpreti kromě v tomto ohledu snad až plaše působící Myriam Rignol. Její diskantová a basová viola da gamba však zněly stejně mistrovsky jako flétny Anny Besson, s nimiž opakovaně vytvářely specifické sólové hudební partie. Sarah Louise Ridy během večera představila a rozezněla irskou harfu s kovovými strunami, známou jako „harfa z Trinity College“ v Dublinu. Její trojřadá barokní harfa a také vždy jisté a suverénní cembalo Lorise Barrucanda pak vytvořily barevný základ autentického zvukového obrazu irské hudby 18. století.
Belgický soubor A nocte temporis si od roku 2016, kdy vznikl, podmanil srdce milovníků staré hudby ve Vlámsku i v Evropě. Tentokrát svým objevným a originálním programem uchvátil Prahu. Jejich vystoupení The Dubhlinn Gardens bylo jedním z vrcholů letošních Letních slavností staré hudby.
