Trojice, respektive v některých částech koncertního pásma pětice žen Ayarkhaan 7. října v Českém muzeu hudby v rámci festivalu Struny podzimu předvedly žánrově či stylově nezařaditelnou show. „Materiálem“ souboru je hlas, brumle a amplifikace. Zpěv je pouze dílčí částí hlasového projevu, dámy průběžně imitují výborně odposlouchané zvuky přírody faunou počínaje a živly konče, díky skvělé zvukařské práci připomíná výsledek někdy až elektronickou kreaci. Koncert byl koncipován jako vygradovaný celek bez přestávky, s pauzičkami pro potlesk, umělecká vedoucí souboru Albina Degtjareva jej provázela mluvenými vstupy. Bez znalostí, troufám si říci hlubokých znalostí etnických kořenů předváděného hudebně-poetického pásma se toto umění nedá vnímat jinak nežli zážitkově, což většině lidí – soudíc z nadšeného ohlasu publika – zřejmě vyhovuje či postačí. Z hudebního hlediska jde o písně a pod povrchem efektní „podívané“ je úzkostlivě střežená regionální tradice, která tím, že do sebe nechává nahlédnout, volá o záchranu nejen svou, ale všech autentických zdrojových kódů života spjatého s člověčenstvím na této planetě. (wd)
