Musica Florea má dvacet let, což je obdivuhodné, neboť za tímto souborem je nesmírná práce v poučené interpretaci barokní hudby. Kupodivu narozeniny oslavil soubor se svým vedoucím Markem Štrynclem pozdně romantickou hudbou, kterou se snaží hrát také poučeně, tedy jinak, než ji hrají Česká, Vídeňská, Berlínská, Londýnská, Petrohradská… filharmonie, a to neuvádím filharmonické orchestry americké a japonské. Jejich přesvědčení mu neberu, dokonce může mít Štryncl v něčem i pravdu, ale nejsem si jistý, že o své pravdě svět přesvědčí. Aby to přece jen konvenovalo hlavnímu zaměření orchestru, byly na programu skladby, které měly v sobě „skrytého“ Bacha. Většinou právem. Velkým přínosem bylo uvedení u nás téměř neznámých děl Ferruccia Busoniho (Lustspiel-Ouverture , Divertimento pro flétnu a orchestr a Tanzwalzer ). Barokní a renesanční ozvuky lze dohledat i v Respighiho suitě Antiche danze ed arie . Mezinárodní (barokně romantický) orchestr – Musica Florea, Solamente Naturali (Slovensko), Wroclawska orkiestra barokowa (Polsko) – je provedl moc pěkně a bylo slyšet i vidět, že přípravě bylo věnováno hodně času. Velký problém jsem však měl s Dvořákovými Symfonickými variacemi . Když odmyslím, že v nich není zhola nic bachovského, tak ze sice přesného, ale málo vzdušného, suchého hraní mi dobře nebylo. Jistě je možné hrát Dvořáka i tímto způsobem, ale doufám, že to zůstane pouze zajímavým experimentem.
