Ensemble Lux et Umbrae vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka. Ansámbl vznikl v roce 2014 a u jeho zrodu stáli Robert Crowe, Michael Eberth a Sigrun Richter. Doménou ansámblu je interpretace hudby 16. – 19. století. Program přinesl očekávanou kombinaci známějších barokních kompozic se skladbami, které zaznívají jen zcela výjimečně. Ensemble Lux et Umbrae vystoupil s hostující sopranistkou Annette Fischer pro nepřízeň počasí v sále hukvaldské základní školy.
Ansámblů specializujících se na starou hudbu je v době retro návratů přehršel. Absolutním kánonem je u těchto těles historicky poučená interpretace a hra na odpovídající dobové nebo s tímto zřetelem zkonstruované nástroje. V tomto duchu bylo setkání s Ensemble Lux et Umbrae naprosto v pořádku.
Program, rozdělený přestávkou na dvě zhruba padesátiminutové poloviny, byl složen z vokálních a instrumentálních čísel. V první půli zaujal milostný duet Pur ti miro z poslední dokončené opery Korunovace Poppey Claudia Monteverdiho. Z počátku mírně nevýrazný dynamický projev kontratenoristy Crowa postupně nabíral na technické a výrazové brilanci a v celkovém ohledu patřil k největším přednostem koncertu. Nejsilnějším momentem byl téměř dvacetiminutový Hymnus o Adamovi a Evě Johanna Ernsta Galliarda, který upoutal dramatickou prokomponovaností a taneční svěžestí recitativů, árií i duet.
Zajímavá byla i sólová instrumentální čísla, v kterých se jako první představila loutnistka Sigrun Richter. Gagliarda a harmonicky nesmírně invenční Toccata Giovanni Kapsbergera zaujaly pružnou výstavbou frází a sofistikovanou měkkostí tónu, hře loutnistky však místy chyběl suverénní technický nadhled. Brilantní výstavbou a stylovou poučeností (perfektně cítěná flamencová rytmizace v sonátě Domenica Scarlattiho!) zaujal přednes cembalisty Michaela Ebertha, byť i jeho hru provázela drobná technická zaváhání.
V druhé polovině programu se poměr zajímavosti vokálně-instrumentálního a vokálního prvku vyvážil. Zaujala mne transkripce vybraných árií z opery Rinaldo Georga Friedricha Händela pro sólové cembalo, stejně jako další árie a dueta skvělého Crowa a emotivní Fischer.
Malé zastavení si zaslouží akustické parametry ansámblu. Zvukový soulad, pramenící z dynamické vyváženosti loutny, barokní kytary a cembala, byl ohlídán optimálním prostorovým rozmístěním obou nástrojů. Výsledný vjem byl konkrétní v pianissimech, gradačních i dynamicky kontrastních plochách. Interpretace byla kompaktní, výrazově sjednocená a vesměs dobře sehraná (s jednou výhradou k rytmicky nepřesné barokní kytaře).
Musím ocenit také sál, který je součástí hukvaldské základní školy Leoše Janáčka. Jeho akustika je výborně technicky vyřešená a neznám při podobné instituci sál obdobné úrovně. Celkový dojem z vystoupení Ensemble Lux et Umbrae je převážně pozitivní. Přesto bych očekával interpretačně jiskřivější, agilnější podání a brilantnější ztvárnění instrumentálních pasáží. Koncert splnil očekávání, byť k dokonalosti pár věcí chybělo.
