Ve středu 20. května nabídlo Pražské jaro ve Dvořákově síni Rudolfina sváteční koncert. Na pozvání festivalu přijela do Prahy v rámci turné legendární Akademie für Alte Musik Berlin (AAMB), založená v roce 1982, řízená houslistou Georgem Kallweitem. Doufal jsem, že program bude ambicióznější, že uslyším Johanna Sebastiana Bacha, protože jejich nahrávky jsou referenční, zazněla však „jen“ příjemná „tempête nebo wasser“ hudba. Zurčivá byla doslova nejen názvem, ale i charakterem a náladami. Bylo na každém posluchači, zda mu to stačilo. Podle závěrečného spokojeného ohlasu soudím, že ano.
AAMB je neuvěřitelně sehraný německý stroj, zvukově homogenní, elegantní, vycizelovaný, s několika silnými individualitami; téměř dokonalý obraz barokního souboru. Ozdobou byli v sedmadvacetičlenném orchestru charismatický „stehgeiger“ Georg Kallweit, cellista Jan Freiheit, hobojistka Xenia Löffler, fagotista Christian Bause i oba hornisté – Erwin Wieringa a Miroslav Rovenský, jediný český muzikant v tomto ansámblu. Dobrou práci však odvedl i perkusionista Heiner Herzog, a to už v úvodní Bouři Marina Maraise. Známějším kouskem byla Suita z Les fontaines de Versailles Michela Richarda de Lalanda s vynikajícími hoboji a překvapivě matnými flétnami. Bezproblémovým proudem hudby byla i Ouvertura C dur „Wassermusik“ (Hamburský odliv a příliv) Georga Philippa Telemanna. Bylo to hodně slavnostní, v závěru s rustikální kašírovanou disonantností, ale v podání AAMB měl odliv i příliv zbytečně silné dvorské udidlo. Vrcholem elegance večera bylo provedení Händelovy Vodní hudby a abychom si skladatele užili, tak i prezentace Suity č. 2 D dur a Suity č. 3 G dur. Händel se stal skvělou příležitostí hlavně pro lesní rohy a hoboje, flétny pak odčinily matný dojem z úvodu koncertu; diskutabilní střídání sólových smyčců a tutti. Byl to tedy pro univerzální festival typu Pražského jara ideální koncert, který potěšil snad každého. Zde by mohl můj článek skončit. Jenže musím přidat codu.
Dnes je jiná situace než před dvaceti lety. Máme už relativně hodně zkušeností koncertních i z nahrávek a vyprofilovalo se u nás několik souborů s mezinárodním kreditem. Proto je možné srovnávat, což je ale více či méně subjektivní. Podle mě AAMB je vynikajícím souborem, určitě patří do evropské elity, ale francouzskou hudbu si raději poslechnu třeba od Les Talens Lyriques (takových souborů je více), protože mám rád francouzskou ornamentiku, jemné i prudké kontrasty, světlo i vášeň. Telemanna v interpretaci například Venice Baroque Orchestra nebo naopak Il Complesso Barocco a Händla v podání Collegia 1704. Jeho vedoucí, Václav Luks, sice kdysi často s AAMB spolupracoval, ale došel dnes k podstatně jinému vidění baroka a letošní sezona ukázala, že i Händla. Jeho Vodní hudba či suity nejsou sice možná tak dokonalé, pianissima smyčců tak vlásečnicová, zato jsou tanečnější, živější, méně uhlazené, baví a jsou jiné ve frázování, dynamice, artikulaci a pojetí tutti. Zjednodušující dvojtečka: u Vodní hudby s AAMB bych mohl klidně večeřet, Collegium 1704 by mě přinutilo jen poslouchat, maximálně upíjet kvalitní víno! Nicméně večer s AAMB byl dobrou zkušeností a pěkným zážitkem a Pražské jaro zaslouží za tento počin uznání.
