Britský Belcea Quartet (Corina Belcea-Fischer, Axel Schacher, Krzystof Chorzelski, Antoine Lederlin) vznikl roku 1994 na Royal College of Music z iniciativy houslistky Coriny Belcea. Velmi rychle získal pozornost publika i kritiky, a dnes patří mezi uznávanou a vyhledávanou špičku komorních souborů. Toto skvělé kvarteto jsem slyšel již před několika lety, kdy se představilo na festivalu EuroArt, organizovaném již mnoho let Stamicovým kvartetem, a spolu s ním tehdy provedli i Smyčcový oktet George Enescu. Tentokrát jejich umění zaznělo 11. září v rámci komorní řady mezinárodního festivalu Dvořákova Praha. Magicky nadčasový prostor fragmentů vznosné gotiky Anežského kláštera je jedním z nejvhodnějších a nejinspirativnějších prostředí pro poslech i provádění komorní hudby.
Nejprve jej rozezněl Smyčcový kvartet č. 22 B dur, jedno z posledních děl Wolfganga Amadea Mozarta. Patří do jím zamýšlené kolekce šesti kvartet, z nichž však stihl napsat jen tři. Původně je hodlal věnovat pruskému králi Fridrichu Vilému I., jenž byl amatérským violoncellistou, takže partitura je protkána na svou dobu nezvykle vyzdviženou úlohou cella. Antoine Ledelin, ostatně jako i všichni členové kvarteta, má výjimečný cit pro dokonalé proporce svého zvuku v rámci celkové struktury partitury, a touto kvalitou zněly všechny hlasy souboru po celý večer.Tomu možná akusticky i přispělo posazení violy a cella. Belcea Quartet ovládá dokonalé frázování, které doslova dýchalo. V Larghetto, a nejen zde, vulkanicky krásná dáma prvních houslí pokládala smyčec v ppp jako andělské pírko, a zněla podobně nebesky. Trio z Menuetto perlilo s rokokovou koketností, citlivě dávkovaná agogika Allegro assai rozechvívala drobnými změnami nálad. Co však pokládám za nejúžasnější – na rozdíl od mnohých proslulých souborů – Belcea Quartet nikdy nikde neexhibuje přehnanými tempy či jinými neuměřenostmi a všechny jejich proporce a prvky provedení partitury lze pokládat za ideální příklad odpovídající interpretace.
Rozsáhlý Smyčcový kvartet č. 6 Bély Bartóka je jedno z nejpůsobivějších děl kvartetní literatury 20. století, plné smutku i vzdoru, podobně jako u pozdějšího Šostakoviče. Každá ze čtyř vět začíná stejným úvodním tématem v Mesto, postupně zpívaným každým nástrojem. Party všech vět (1. Piú mosso – pesante – vivace, 2. Marcia, 3. Burletta – moderato, 4. Mesto) jsou plné virtuózních prvků a nesnadných fines, působících však nesmírně účinně. Což se stalo v tomto dokonalém provedení v míře vrchovaté, každá věta byla nabitá úžasnou emocí až do magického ppp závěru skladby.
Smyčcový kvartet č. 12 F dur, op.96 „Americký“ Antonína Dvořáka je asi jeho nejznámější kvartetní opus, který má v repertoáru snad každé kvarteto. Ale právě proto jsou všichni vystaveni vzájemnému srovnávání a porovnávání více než je obvyklé. Přes americký původ i americkou inspiraci díla je zvláště u nečeského interpreta zvykem kritiků hledat, nakolik byla pochopena a vyjádřena česká duše. Naštěstí toto geniální dílo opravdovou českou duši nevyjadřuje, je pouze úchvatným zrcadlem čisté duše Dvořákovy hudby. A v tomto smyslu ji Belcea Quartet pochopili a v přesvědčivé podobě vyjádřili. Aplaudujícímu publiku poděkovali umělci úchvatným provedením Beethovenovy Cavatiny z op. 130 – takto cudně svůj smutek asi Beethoven cítil.
Kvartetisté používají místo tištěných not tablety, což se závistí kvitoval každý, kdo si někdy v chvatu obracení shodil s pultu noty. Nicméně i tak hudební rarášek dopustil, že v dalším přídavku Scherza z Šostakovičova 3. kvartetu vášnivou bouři tónů Coriny Belcea přerval blesk prasklého éčka tak působivě, že autor by to snad i do partu zapsal…
Tištěný program, ač jinak velmi kvalitně pojednán, k nejen mému překvapení zcela postrádal jména vystupujících umělců. Doufám, že to není nová móda ve prospěch případné komerční inzerce. Ač to nemívám ve zvyku, pokládám v tomto případě za správné vyjádřit i uznání a poděkování dvěma osobnostem, které se významně podílejí na existenci, kvalitě a přesahu Dvořákovy Prahy. Jsou to kurátorka komorní řady, světově proslulá klarinetistka Sharon Kam, a výjimečně úspěšný a přesto výjimečně múzický podnikatel Karel Komárek s jeho rodinnou nadací. Kéž takových komárků je kolem nás větší roj!
