Berliner Festspiele akcentují v letošním 20. ročníku Musikfest Berlin americkou hudbu. Přehlídka se koná ve dnech 24. srpna – 18. září 2024.
Programově se s hudebním festivalem spojila i Nadace Berlínských filharmoniků. Světoznámé německé těleso zařadilo v rámci mezinárodní jubilejní přehlídky koncerty nejen se svým šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Kirillem Petrenkem, ale i s významným britským dirigentem Jonathanem Nottem.
Kirill Petrenko se rozhodl vsadit na Musikfest Berlin nejen na osvědčený program Berlínských filharmoniků ze sklonku sezony a z nedávného zahraničního turné uvedením Symfonie č. 5 B dur, WAB 105 Antona Brucknera, ale i na soudobou hudbu provedením díla Wolfganga Rihma IN-SCHRIFT, které uvedl ve dnech 12.–14. září.
Předtím, 7. a 8. září, řídil Berlínské filharmoniky dirigent Jonathan Nott, který jako sólistu přizval proslulého francouzského klavíristu Pierra-Laurenta Aimarda. Navzdory blížícímu se závěru letošního 20. ročníku festivalu, je stále v odborných kruzích vyzdvihován v souvislosti se světoznámým německým orchestrem repertoár Nottova koncertu, který nabídl posluchačům nejen německou premiéru skladby Cziffra Psodia pro klavír a orchestr (2020) Petera Eötvöse, ale i díla Charlese Ivese a Missy Mazzoli.
Výjimečná skladba Missy Mazzoli Orpheus Undone pro orchestr (2020) se dvěma větami Behold the Machine (O Death) a We of Violence, We Endure, jejichž názvy vycházejí z inspirace skladatelky dílem Sonety Orfeovi Rainera Maria Rilkeho, zazněla v podání Berlínských filharmoniků poprvé. Kompozice mísí velmi pozoruhodně různé vlivy hudební historie na pozadí s místy až ostinátními pasážemi sekce bicích nástrojů. Stylovému odlehčení výrazně pomohlo autorčino využití hudby z jejího baletu Orpheus Alive. Orchestr dílo provedl s leskem proměn vrstev a nejen posluchači, ale i Missy Mazzoli byli výsledkem nadšeni.
Dílo ze stejného roku, Cziffra Psodia pro klavír a orchestr Petera Eötvöse si získalo publikum především virtuozitou interpretů. Pierre-Laurent Aimard vnesl do provedení silný temperament a mimořádnou perfekci, v duchu díla poněkud ostřejší a chladnější v přednesu ve srovnání s jeho jinými, mnohdy až lyricky či více dramaticky a stylově rozehranými interpretacemi kompozic z období baroka, klasicismu či romantismu. Čtyřvětou skladbu, jejíž části jsou označeny pouze strohým [Ohne Titel],komponoval skladatel na zakázku festivalu Müpa Budapest v souvislosti s připomínkou 100. výročí narození maďarského klavíristy Györgyho Cziffry, jež se slavilo v roce 2021. Na jaře zesnulému Eötvösovi, který měl v Berlíně dílo letos dirigovat u příležitosti svých 80. narozenin, věnovali Berlínští filharmonikové s Jonathanem Nottem oba festivalové koncerty. Dílo inspirované Cziffrovým životem s ústřední typickou barvou cimbálu, na který kdysi hrával Cziffrův romský otec, umocnil skladatel v orchestrální partituře nejen specificky odstíněnou fakturou, ale i koloritem sól v propojení s razantnějšími rytmy ve vrstevnaté škále nástrojových sekcí. Citace z Uherské rapsodie č. 2 Ference Liszta dodala přednesu klasický esprit doteku staré epochy s modernou 21. století.
Koncert uzavřela Symfonie č. 4 pro sbor a orchestr (1910–1925) Charlese Ivese, kterou mají Berlínští filharmonikové ve svém repertoáru již od roku 1975, kdy skladbu poprvé hráli se Seijim Ozawou. V Berlíně byl dirigent Jonathan Nott při provedení díla vynikající.
Jonathan Nott, současný hudební ředitel Tokyo Symphony Orchestra i Orchestre de la Suisse Romande, ve své kariéře mnohokrát prokázal citlivé zaujetí pro soudobou hudbu. Bývalý šéf tělesa, založeného Pierrem Boulezem, Ensemble intercontemporain v Paříži, stanul před Jakubem Hrůšou i na postu šéfdirigenta Bamberských symfoniků, s nimiž nastudoval ve světových premiérách díla Wolfganga Rihma, Marka-Anthonyho Turnageho a Jörga Widmanna.
Velkolepou Ivesovu Čtvrtou symfonii interpretoval Jonathan Nott ovšem i ve spolupráci s dirigentem Gregorem A. Mayrhoferem, neboť partitura s monstrózním nástrojovým obsazením si asistenčního dirigenta vyžaduje. Pozoruhodná souhra interpretace díla s četnými nejen nástrojovými, ale i tempovými a metrickými vrstvami, ozvláštněnými polymetrikou, polyrytmikou a polytonalitou ve spojení s typickou technikou Ivesova stylu koláže, vyzněla v přednesu s leskem modernosti. Velmi dobře zpíval i Ernst Senff Chor připravený sbormistrem Steffenem Schubertem. Krásný byl nadhled dirigenta Jonathana Notta, který s hravostí i jistým klidem modeloval fráze s gradačními významovými oblouky napříč větami,jež navíc zněly v podání orchestrálních hráčů úžasně kompaktně a velkým spektrem emocí.
