Vídeň
Dne 18. května 1911 zemřel Gustav Mahler, stojící v letech 1897 – 1907 v čele tehdejší vídeňské Dvorní (dnes Státní) opery. Již několik desítek let toto divadlo každý rok uctívá skladatelovu památku v úmrtní den koncertem, většinou z Mahlerova díla. Občas zazní i skladba jiného autora jako například v roce 2001 Verdiho Requiem . Podobně tomu bylo i letos. Vedení Státní opery se rozhodlo připomenout Mahlerův den velkolepým, a ne příliš často hraným Requiem Hectora Berlioze, od jehož narození uplynulo loni v prosinci 200 let. Jedná se o dílo monumentální, odpovídající jeho zálibě v kolosálních reprodukčních tělesech, svojí podstatou podobně jako Verdiho Requiem nebo Beethovenova Missa solemnis neliturgické. Nastudování mělo dle očekávání excelentní úroveň. Vídeňskou filharmonii s precizností, dramatickou vervou, patřičným zvukovým leskem a brilancí sobě vlastní řídil hudební ředitel Státní opery Seiji Ozawa . Citlivě a přesvědčivě tlumočil transcendentální poselství velkolepé a dramaticky vypjaté mše za zemřelé. Akcentoval především úchvatně působivé kontrasty, v nichž se apokalyptická vize posledního soudu spojuje s pasážemi kontemplativního ztišení. Početný sbor Státní opery spolu s bratislavským Slovenským filharmonickým sborem byly opravdovými hvězdami koncertu. O jejich strhujícím výkonu je možné psát jen v superlativech. V exponovaném sólovém partu prezentoval svůj nosný, kultivovaný a příjemným hlasovým témbrem disponující tenorista Torsten Kerl , jenž upoutal dokonalým frázováním, příkladným legatem a suverénními výškami. Na závěr publikum po zásluze ocenilo mistrovské provedení náročného díla dlouhotrvajícími frenetickými ovacemi.
