Večery komorního cyklu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Obrazy a hudba pokaždé spolehlivě naplní sál kláštera svaté Anežky České. Propojení výtvarného umění a hudby přitahuje návštěvníky, kteří jsou svědky soustředěných výkonů, promyšlené dramaturgie i zasvěcené přednášky k obrazu, jehož prosvětlenou reprodukci mají před očima. Ve čtvrtek 29. února se na pódiu Anežského kláštera sešli k provedení celkem odvážného programu klarinetistka Anna Paulová, violistka Kristina Fialová a klavírista Martin Kasík. Zazněly skladby Rebeccy Clarke, Bohuslava Martinů, Karla Husy a Wolfganga Amadea Mozarta. Poutavě přednesený výklad historičky umění Moniky Švec Sybolové o obrazu Františka Kupky Klávesy piana. Jezero (1909) návštěvníky nenásilně převedl z oblasti moderního výtvarného umění k hudbě 20. století. Obraz, v němž již autor pracuje s abstrakcí a vertikalitou, se ještě vztahuje ke starším předchůdcům, například Claudeu Monetovi, ale není rozervaný, naopak působí jako plynulá cesta od tradičního k modernímu.
A tak působila i hudební dramaturgie večera, přestože v opačném gardu. Výběr i pořadí skladeb bylo dílem dramaturga FOKu Martina Rudovského, který s citlivou jasnozřivostí navnadil posluchače jemnou a konejšivou Rebeccou Clarke, pokračoval zralým mnohovrstevnatým Martinů, srozumitelným moderním jazykem Karla Husy a vše vypointoval klasikem Wolfgangem Amadeem Mozartem.
Preludium, allegro a pastorale pro violu a klarinet Rebeccy Clarke z roku 1942 zaujalo krásnou zvukovou barevností obou nástrojů. Tři části skladby jsou náladou odlišné, přesto po vyposlechnutí přetrvává pocit klidu, kontemplativnosti, křehkosti zabarvené vnitřním vzrušením. Violistka Kristina Fialová i klarinetistka Anna Paulová vyjádřily všechny tyto odstíny s jistotou, grácií a dokonalou znalostí všech podrobností skladby. Obě ji totiž v roce 2021 nahrály na profilové CD Kristiny Fialové Lady Viola. Preludium v jejich podání vyznělo až očistně, citový motiv v klarinetu budil pohnutí, po připojení violy se pocity posluchačů ještě prohloubily. Křepčí Allegro přineslo veselejší prvky, zajímavou rytmizaci i nároky na vzájemnou souhru. Přebírání témat, hra unisono, „výkřiky“ klarinetu a kultivovaná hra obou hudebnic zanechaly v posluchačích příznivý dojem. Jímavé violové sólo Pastorale zahrála Kristina Fialová okouzlujícím způsobem a s obdivuhodnou dynamikou, klarinetistka navázala a obě prováděly posluchače vlnami vzedmutí a ztišení. Hráčky prokázaly takové technické i výrazové mistrovství, že Clarke zůstala pro mnohé nezapomenutelnou položkou programu.
„Klarinet má nejbohatší citový život ze všech dechových nástrojů,“ řekl Viktor Kalabis a to Anna Paulová prokázala v Sonatině pro klarinet a klavír Bohuslava Martinů z roku 1956. Je to jediná práce Martinů pro sólový klarinet s doprovodem klavíru a ve světě nejhranější česká skladba 20. století. Interpretka je s hudbou Martinů srostlá, je jí velmi blízká. Klarinetista v ní předvede jak svoji technickou, tak výrazovou vyspělost. Je plná tanečních i pochodových rytmů a virtuózních běhů. Lyrická ohlížení za vlastí a mládím střídají vtipné, hravé, radostné pasáže, inspirované jazzem i francouzskou zkušeností. Anna Paulová s Martinem Kasíkem jsou skvěle sehraná dvojice, která ctí každou pauzu, přesně nastupuje, v dynamice a výrazu působí jednotně, zkrátka výborně si spolu rozumějí. Cítí vzrůstající napětí, zpěvnost i hravost různých míst skladby, vypjaté tempové pasáže hrají přirozené, lehce. Oba zaslouží absolutorium.
Jakými širokými technickými možnostmi klarinet disponuje, ukázala Anna Paulová také ve Třech studií pro klarinet sólo Karla Husy. Skladba vznikla pro 60. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v roce 2008 a je věnována Jiřímu Hlaváčovi, klarinetistovi a profesoru pražské HAMU, u něhož studovala i Anna Paulová, která s ním nadále spolupracuje v doktorském studiu. Skladbu Anna Paulová popsala v rozhovoru pro Harmonii: „Velmi mě zaujalo, jak Karel Husa využívá nových technických a výrazových možností klarinetu, jako je například breath tone, reedy tone nebo natural tone. Přestože je každá jeho skladba jiná, nezapře svůj smysl pro stavbu a inspiraci ptačím zpěvem a moravským folklorem.“ Klarinetistka zahrála Husovu kompozici doslova dechberoucím způsobem – dech však sebrala posluchačům, nikoli sobě. Technicky a intonačně bezchybný výkon ozvláštnila jakoby samozřejmě zahranými glissando, trylky, skoky z hlubokých do vysokých tónů, specifickou tvorbou tónů – jejich odsekáváním, kvílením, brumláním… Zmínit je třeba schopnost hráčky vytvářet jemné dynamické odstíny, nádherná byla její pianissima v hluboké poloze. Při poslechu hry Anny Paulové jste slyšeli dialog v podání jednoho hráče na jeden nástroj.
Jak večer plynul s hudbou 20. století a kulminoval skladbou Karla Husy, zdálo se, že zařazení Tria Es dur K 498 „Kegelstatt“ Wolfganga Amadea Mozarta je trochu mimo zacílení dramaturgie. Opak byl však pravdou, Mozart se hodí zkrátka ke všemu! (Nebo alespoň k dobrým zajímavým skladbám.) Byl tečkou dramaturgickou i interpretační, Anna Paulová, Kristina Fialová i Martin Kasík se jakoby lehce vznášeli v Mozartových melodiích, poradili si i s množstvím repetic ve druhé větě, které při průběžném opakování zněly nově a zajímavě. Zaujala stylovost provedení, libá souhra a přednosti jednotlivých hráčů – Martin Kasík vykouzlí i na malém prostoru zářivý skvost, Kristina Fialová zaujme krásným plným zvukem a Anna Paulová lehkostí a pohyblivostí tónu.
Večer, který byl náročný především pro klarinetistku, jež bez přestávky a s velkým nasazením odehrála všechny čtyři skladby, ukončil přídavek – první ze Dvou písní Johannesa Brahmse. Melancholicky vážnou, ale s půvabem, který jí dodali všichni tři interpreti.
