Výjimečně ve středu 21. ledna se ve Dvořákově síni Rudolfina konal další z koncertů České filharmonie s rakouským dirigentem Manfredem Honeckem . První polovina večera patřila Brahmsově 1. klavírnímu koncertu v interpretaci osmatřicetiletého Larse Vogta . Světově známý německý pianista, někdejší laureát soutěže v anglickém Leedsu, ale také našeho Concertina Praga, pravidelně spolupracuje s takovými orchestry, jakými jsou Newyorská filharmonie, Chicago a Boston Symphony, Royal Concertgebouw Amsterdam i Berlínská filharmonie, kde byl jednu sezonu ve stálém angažmá. Na středečním koncertě ohromil kromě bravurní techniky a přesvědčivého pojetí vysoce temperamentním uměleckým projevem, kterým dokázal vybídnout posluchače k intenzivní emocionální účasti při sdílení hudebního dění klavírního partu. Dirigent sólistu podpořil pozorným doprovodem, jen místy orchestr klavíristu překrýval. Nadšenému publiku Vogt věnoval přídavek v podobě Chopinova Nokturna cis moll , na čtvrtečním koncertu přednesl 3. číslo ze Schubertova cyklu Moments musicaux . Dvořákovu Šestou symfonii měli pražští posluchači možnost si vyslechnout naposledy v prosinci v podání Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK s dirigentem Liborem Peškem. Každý z typově odlišných dirigentů svou koncepcí otevřel Dvořákovu partituru v jiném světle. Na rozdíl od Peška, který sleduje spíše celkový obraz skladeb, jeho interpretace vynikají nadýchaností plynule vedených frází, což nepochybně pramení i z toho, že dopřává hráčům více svobody, Manfred Honeck vyniká pozorností k detailům a racionalitou celkové konstrukce. Od prvních taktů jednotlivých vět byla znát volba nepatrně rychlejších temp než bývá zvykem, nicméně místy vznikaly problémy s technickou čistotou. Překvapil také originálním řešením určitých úseků – například terasovitou dynamikou v polovině první věty v motivu hraném pouze smyčci (s předpisem „pesante“, „fortissimo“, „sempre marcato“), který v závěru zopakoval podle zápisu. U známé hudby často slýchané v jakémsi nedotknutelném interpretačním normotvaru posluchače podobné nápady mile překvapí. Velkého účinku dosáhl svým pojetím Furianta. Touto třetí větou symfonie provedl orchestr s úspornými gesty, kterými vtipně stimuloval hru rytmu a akcentů právě a jen v těch okamžicích, kdy bylo zapotřebí, a Scherzo tak získalo skvělý švih. Závěrečnou větu pak směroval k neobvykle efektnímu tempovému a dynamickému završení. Manfred Honeck, jenž je považován za klíčovou uměleckou osobnost České filharmonie momentálně fungující bez šéfdirigenta, vystoupil s naším orchestrem v letošní abonentní sezoně naposledy. Provedl zde osm koncertů o čtyřech různých programech, do nichž z české tvorby kromě Dvořáka zařadil i skladby Janáčka a Martinů. S repertoárem nastudovaným v lednu umělci absolvovali ještě turné do Německa a Švýcarska.
