Úvodní koncert nové řady komorních večerů v Zrcadlové kapli pražského Klementina (10. 2. 2015), které pořádá ve spolupráci s Národní knihovnou a s agenturou Classicall Management od února letošního roku klavírista Karel Košárek, nabídl posluchačům jak mimořádně atraktivní interprety, tak i velmi lákavý program. Bratři Špačkovi – houslista Josef a violoncellista Petr – připravili spolu s Karlem Košárkem pět skladeb pěti autorů dvacátého a jednadvacátého století. Žánrově i stylově pestrý večer zahájila Piazzolova Čtyři roční období v Buenos Aires ve verzi pro klavírní trio. Umělci si argentinská tanga vysloveně užívali, hráli je s ohromnou chutí, emotivně, barvitě a se spoustou pozoruhodných zvukových efektů. Přiznávám, že jsem chvíli přemýšlel, jestli tango ve spojení se Zrcadlovou kaplí není kombinace až příliš odvážná, ale půvabná Panna Maria na Hiebelově nástropní fresce nad hudebníky jen cudně klopila oči a nevypadala nijak pohoršeně. Dva vytrubující andělé nad varhanami byli pak evidentně ve svém živlu a maličký andělíček-tympanista stojící mezi nimi s paličkami rozpřaženými k úderu dokonce působil dojmem, že se v nejbližším okamžiku hodlá připojit k produkci.
Druhým číslem koncertu bylo Capriccio pro violoncello a klavír soudobého brněnského skladatele Zdeňka Pololáníka. Rozsáhlá a technicky náročná skladba, určená původně pro violoncello a orchestr, využívá tradičních výrazových prostředků a je posluchačsky neobyčejně vděčná. Klavírní verzi vytvořil autor na přání Petra Špačka, který v krátkém úvodním slově přiznal, že je mu toto dílo velmi blízké. To ostatně bylo zjevné i z jeho přednesu: hrál s obrovským nasazením a elánem a fascinoval skvělou technikou i krásným zpěvným tónem. Nutno dodat, že v Karlu Košárkovi nalezl výborného uměleckého partnera. Skladatel totiž v klavírní verzi Capriccia pianistu nijak nešetřil, a Karel Košárek v tomto díle potvrdil, že je právem považován za jednoho z našich nejlepších doprovazečů. Během přestávky, která následovala po Pololáníkově Capricciu, měli posluchači možnost ochutnat novozélandské víno Sauvignon Blanc z vinařství Silver Fern, které speciálně pro tuto příležitost vybrala naše přední znalkyně vín Hannah Balaštíková.
Po přestávce kaple potemněla, zůstalo jen nezbytné osvětlení pro interprety, a zaznělo nejzávažnější dílo večera – Fratres Arvo Pärta ve verzi pro housle a klavír. Josef Špaček a Karel Košárek přednesli tuto myšlenkově náročnou skladbu s výjimečným pochopením a hlubokým soustředěním a jejich hra v temném, téměř až přízračném barokním prostoru přímo vybízela ke kontemplaci.
Naprostým opakem mystického Pärta byla následující klavírní Toccata (šesté číslo z „Play Piano Play“) rakouského pianisty a skladatele Friedricha Guldy. Nástrojově nesmírně efektní a technicky extrémně obtížný kus se pod prsty Karla Košárka rozzářil jako ohňostroj, při kterém posluchači zapomněli dýchat. Repetované tóny hrál umělec v takovém tempu a s takovou bravurou, že klávesy téměř jiskřily, a v jazzových partiích pak jen znovu prokázal, jak blízký je mu právě tento druh hudby.
Závěrečné číslo koncertu – Café music pro klavírní trio Američana Paula Schoenfielda – přeneslo posluchače ze Zrcadlové kaple do mondénní kavárny třicátých let minulého století. Dílo, jež si se svými líbivými a vtipně stylizovanými tanečními melodiemi neklade jiné cíle než potěšit posluchače, hráli všichni tři interpreti s nemenší vervou a zápalem než úvodní Piazzollova Čtyři roční období. Strhující provedení vyvrcholilo skvělou bartókovsko-jazzovou finální větou a oprávněně vyvolalo nadšený potlesk. Umělci se za něj odměnili slavnou Dvořákovou Humoreskou Ges dur v úpravě pro klavírní trio, kterou vtipně a sympaticky uvedl Josef Špaček.
Celý večer probíhal v příjemném, značně neformálním ovzduší a všechny výkony bez výjimky měly pozoruhodně vysokou úroveň. Pokud bude nová koncertní řada v Zrcadlové kapli pokračovat ve stejném duchu i nadále, máme se na co těšit. (Aktuální informace o koncertech v Klementinu nabízejí webové stránky www.karelkosarek.com a facebookový profil Karel Košárek – klavírista / pianist)
