Tradiční letní open air festival na pahorku moravské metropole letos nabídl dva koncerty klasické hudby (J. S. Bach, Dvořák, Musorgskij; Verdi), crossoverový 4TET–Symphonic a dva večery Webberova muzikálu Jesus Christ Superstar. „Odlehčený letní festival klasické hudby“, jak jej nazvala ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, to rozhodně byl. Jediný prázdninový festival klasické hudby v druhém největším městě naší země – lehčí o tematické sjednocení, hostující soubory, významné dirigenty a světoznámé zahraniční sólisty.
Brněnské srpnové nebe bohužel nezářilo světovými hvězdami, jako tomu bylo ještě v roce 2009. Od založení festivalu při oslavách druhého milénia (um. řed. Aldo Ceccato) vystoupali kamenitou cestou na pevnost dirigenti jako je perský Alexander Rahbari, norský Arild Remmereit, italský Mischa Damev a Alessandro Crudele, francouzský Michel Swierczewski, britský Mike Toms nebo islandský Vladimir Ashkenazy. Letošní 14. „mezinárodní“ hudební festival Špilberk 2013 představil pouze šéfdirigenta brněnské filharmonie Aleksandara Markoviće a domácí dirigenty Františka Šterbáka , Leoše Svárovského a Dana Kalouska společně s Filharmonií Brno , orchestrem Městského divadla Brno a česko-slovenskými sólisty. Malé nádvoří sice zpříjemnilo nepohodlné sezení na tvrdých dřevěných lavičkách vonící klobásou, kávou, vínem a pivem „na stojáka“ – tak se patrně dělá „klasická hudba pro každého“ (slogan Filharmonie Brno) – jenže chodí a chce opravdu chodit každý na koncerty vážné hudby? Tato marketingová strategie ostatně vedla i k zařazení večerů „rockových legend“ do festivalových programů v letech 2010–2012, nyní byly dokonce dva večery z pěti věnovány koncertnímu provedení muzikálu, který v Městském divadle Brno nedávno slavil dvoustou reprízu (premiéra v roce 2005). Exkluzivita, luxus a nadstandardní služby stejně jako klasická hudba nikdy nebyly a nebudou pro každého…
Zahajovací večer byl zasvěcen oslavě jubilea varhanice a bývalé rektorky JAMU prof. Aleny Veselé, pro niž byly vybrány Toccata a fuga d moll BWV 565 Johanna Sebastiana Bacha. V liliově bílém fraku je šéfdirigent Marković provedl v úpravě jednoho z velkých a současně nejkontroverznějších dirigentů 20. století Leopolda Stokowského (původně varhaníka). Očekávaná erupce symfonického zvuku velkoorchestrální partitury se ovšem v nepříznivé akustice otevřeného prostoru nedostavila a skladba vyzněla velice ploše a nevýrazně. Následoval nejznámější Dvořákův Violoncellový koncert h moll , k jehož provedení byl pozván violoncellista Jiří Bárta (koncert nahrál s Českou filharmonií Jiřího Bělohlávka v roce 2004). Již po prvních dvou větách, které, jak psal sám Dvořák, „vždy, když si je hraje, je rozechvěn“, bylo jasné, že nežádoucí resonanční vady mistrova nástroje se staly pro posluchače příliš rušivými. Dovolit si zahrát tak stěžejní skladbu bez zvukové dokonalosti a vroucnosti je na pováženou. Technicky byly rychlé chromatické sextové běhy na konci první věty i dlouhé dvaatřicetinové pasáže ve vysokých polohách ve finále zvládnuty obdivuhodně, a to s jistým jižanským vtipem a charismatem. Druhá část večera byla věnována Musorgskému a Ravelovi, tedy Obrázkům z výstavy . Jejich „zvuky a myšlenky se vznášely ve vzduchu“ (Musorgskij dopisem Stasovovi) nad hlavami posluchačů, kterým se dostalo barevné velkoleposti zaplavující sluch. Instrumentačně výrazná skladba byla neobyčejně dobře zvolena pro open air a skvěle provedena.
Druhý a tedy i poslední večer klasické hudby brněnského festivalu byl (v letošním roce snad až inflačně) věnován památce Giuseppe Verdiho. Dramaturg Vítězslav Mikeš ovšem popřel myšlenku letní hřejivé lehkosti, když do festivalového programu zařadil jeho smuteční Rekviem pro sóla, sbor a orchestr , které v Brně zaznělo již minulý rok mnohem vhodněji na podzim (Jaroslav Kyzlink, Czech Virtuosi). Jeho vyjádření, že bylo Rekviem zařazeno na památku italských karbonářů vězněných na Špilberku, se zdá málo věrohodné. Sopránového a tenorového partu se s grácií zhostili Adriana Kohútková a Michal Lehotský , kteří společně hostují v Národním divadle Brno v náročné Verdiho opeře Sicilské nešpory (role Vévodkyně Eleny a Arriga). Jana Sýkorová (mezzosoprán) a Peter Mikuláš (bas) bohužel nebyli tolik přesvědčiví. Velkou zásluhu na slušném vyznění díla měl Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy a taktovkou Leoše Svárovského .
Unikátním a populárním počinem festivalu se stal crossover 4TET–Symphonic, jeho oblíbenost možná přiláká k Filharmonii Brno na koncerty ve Wannieck Gallery nebo na její novou abonentní řadu Jazz & World Music (6 koncertů), ale už těžko ke klasickému abonmá. Nahrazením dvojího uvedení muzikálu Jesus Christ Superstar (absolutně bez účinkujících filharmoniků) atraktivním repertoárem filharmonie ve spolupráci s inspirativními zahraničními osobnostmi, či kompenzace barokní operou, tak by se mohl stát festival skutečnou ozdobou brněnského kulturního léta.
