Dne 13. 9. 2014 proběhl v Lipsku, jež je již přes 40 let partnerským městem Brna, recitál Petra Kolaře, hlavního varhaníka a ředitele kůru brněnské katedrály Petra a Pavla. Moravský umělec rozezněl nádherný nástroj, který v roce 1862 postavil weissenfelský varhanář Friedrich Ladegast. Je se svými 84 registry na čtyřech manuálech a otevřeným registrem vysokým 32 stop největším v Sasku a byl renovovaný před deseti lety díky štědré podpoře firmy Porsche. Tóny jeho píšťal se nesly prostorem jednoho z nejúžasnějších chrámů, jaký jsem kdy viděla. Obvykle ve mně kostely budí bázeň svou monumentalitou, krutými výjevy umučení světců, těžkými dekory i barvami (hlavně ty barokní katolické). Evangelicko-luteránský kostel sv. Mikuláše v Lipsku je úplně jiný! Hraje pastelovými barvami, cukrově bílý štuk se střídá s růžovou a světle zelenou. Hlavní výzdobu tvoří obrovské bílé sloupy zakončené hlavicemi s vesele zelenými dlouhými listy jakési rajské rostliny pod klenbou stropu s bílými a růžovými štukovými květinami. Celek působí naprosto radostně, jako rokokový dortík pro nebeský boubelatý andělský potěr s nahými prdelkami… Varhaník Kolař zvolil z velké části stejně radostný program, například Pastorale Zdeňka Pololáníka či Elevazione P. Davida da Berghama nebo Sonátu in F Thomase Arnea. Pro produkci v údajně nejoblíbenějším Bachově kostele nesměla chybět ukázka z Maestrova díla – Preludium et Fuge in C, BWV 541 a Lisztovo Preludium a fuga na B-A-C-H. Česká část posluchačů ocenila zařazení Vigilie pro varhany Bohuslava Martinů a varhanní sólo z Janáčkovy Glagolské mše. Nedílnou součástí koncertu byla i sólistova vlastní improvizace, tentokrát na téma svatováclavského chorálu. Režisér Jiří Menzel kdysi řekl, že za největší odměnu za vlastní umělecké snažení považuje, když vidí diváky svého představení vycházet z divadla s úsměvem a pocitem pohlazení po duši. Takovou odměnu si vysloužil i Petr Kolař za své vystoupení v Lipsku.
