Klasicistní komická i vážná díla Josepha Haydna se nestala nikdy stabilní součástí repertoáru divadel, na rozdíl od jeho instrumentální tvorby, která je dodnes pilířem hudební dramaturgie mnohých těles po celém světě. Po Hudebním festivalu Znojmo‘ 09, kde zazněla plenérová inscenace opery Svět na Měsíci z roku 1777 v moderním pojetí režiséra Jiřího Nekvasila a scénografa Daniela Dvořáka, ožilo v krátké době po sobě na jevišti moravských scén další dílo z pera vrcholného představitele vídeňského klasicismu. Tentokrát jde o realizaci starší Haydnovy komorní opery Lékárník z roku 1768, kterou nastudoval mladý inscenační tým složený převážně z bývalých absolventů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Premiéra se konala 9. dubna 2010 v brněnském Divadle Reduta.
Dílo známé z častěji hrané verze jednoaktové adaptace Roberta Hirschfelda uvádí soubor opery Národního divadla Brno o třech dějstvích v dobové úpravě Carla Fribertha, pěvce esterházyovské opery považovaného za pravděpodobného autora, který změnil strukturu i fabulační linii tohoto komického díla, jež Joseph Haydn zkomponoval na libreto proslulého italského dramatika Carla Goldoniho. Brněnské ztvárnění vychází současně z edice H. C. Robbinse Landona, který zrekonstruoval nedochovaná hudební čísla a recitativy ze třetího jednání s použitím hudby dalších Haydnových oper z šedesátých a ze sedmdesátých let osmnáctého století. Operu Lékárník hudebně nastudoval mladý slovenský dirigent Ondrej Olos s orchestrem Janáčkovy opery NDB. Na premiéře výborně vyzněly hudební pointy, celkový komický charakter díla obdařil Olos také líbeznými a sentimentálními odstíny hudební interpretace. Pod taktovkou talentovaného dirigenta se odvíjel dramatický sled situačních obrazů v přiměřeném spádu, zejména ve druhém dějství vyzněla emocionální krása klasicistní Haydnovy melodiky, v níž skladatel vtipně a účinně propojil instrumentální a vokální témata operní linie příběhu. Režisér Tomáš Studený svou koncepcí opery zvítězil v mezinárodní Soutěži mladých režisérů, kterou vypsala v roce 2009 Janáčkova opera NDB. Příběh o mladé dívce Grillettě, která hledá během svého pracovního pobytu v lékárně rodinného přítele Sempronia, svého nastávajícího životního partnera, situoval Studený do prostředí globálního světa 21. století. Nápaditou volbou s využitím titulkovacího zařízení, které tentokrát nabízí divákům – místo obvyklého překladu libreta – útržkovité mediální zprávy z dění ve světě a texty z okruhu mezilidských a partnerských vztahů, otevřel režisér hořkou aktualizací dramatický časoprostor nadčasovému příběhu o lásce a zamyšlení nad velkým vlivem médií v současném světě zmítaném interkulturními problémy. Scénografka a kostýmérka Eva Jiřikovská zpřístupnila operu současnému divákovi efektními návrhy, jejichž centrem je prostředí lékárny a proměnlivé interiéry zasazené na pohyblivou točnu s hlavním scénickým prvkem zvětšeného balíčku léků Ibalgin. Výrazným symbolickým užitím barev podpořila s nadsázkou charaktery všech postav pohybujících se dynamicky v intrikách lásky i vášně, červená barva sálající z pódia se stala ústřední dominantou scénické realizace celé opery. V opeře zpívané v italštině pěvecky dominuje Jana Krajčovičová. Roli Volpina s dealerskými a právnickými rysy obohatila mnoha kontrastními psychologickými odstíny a nejlépe ze všech pěvců na premiéře ovládala kultivovanou hlasovou techniku, a to při pohybově náročném a dynamickém projevu. Lucie Kašpárková vystihla přesně koketní i tápající Grillettu a Ondrej Šaling s přirozenou přesvědčivostí ztvárnil zamilovaného lékárenského pomocníka Mengona. Zoltán Korda v roli Sempronia zaujal nejvíce v komických polohách. Inscenační úprava libreta, ve kterém z Grillettiných úst zaznívá i čeština v brněnské intonaci odkazující logicky na její původ, je přístupná nejvíce místnímu a tuzemskému publiku. Zahraniční návštěvník by byl při návštěvě představení odkázán ovšem jen na program se stručným příběhem, několik cizích titulků a gesta v jednání. Program nabízí libreto jen v češtině. Snaha Národního divadla Brno otevřít se široké vrstvě publika uvízla tentokrát na polovině cesty.
