K realizaci Macbetha Giuseppe Verdiho si bruselská královská opera pozvala Krzysztofa Warlikowského . Mladý kontroverzní režisér se představil tak, jak ho známe, část premiérových diváků křičela bravo a druhá část bučela a i recenzenti byli rozděleni do dvou táborů. Pozitivní je, že jeho pojetí nenechá nikoho bez reakce. Hudební nastudování anglického dirigenta Paula Daniela přijalo publikum s nadšením. Warlikowski transponoval děj do současnosti, válečné prostředí v armádních stejnokrojích se stává v poslední době módou. Rovněž video je téměř neopominutelný element současného hudebního divadla. Denis Guéguin ho využívá zejména k černobílému zdvojení děje na jevišti, není ale vždy jasné co tím myslí. Warlikowski je beze sporu divadelník s nápady. Tak například sbor, muže a ženy zvlášť, umístnil na obě strany nejvyššího balkónu mezi diváky a na scéně představují čarodějnice děti s maskami. Sugestivní byl začátek opery s citací dopisu vojáka z fronty. Dobrý nápad byl rovněž Macbetha v posledním dějství umístit do invalidního vozíčku, jako bezmocného válečného veterána. Jenže Warlikowski udivuje stále novými nápady, které časem až unavují a navíc nejsou vždy funkční (travesti-sluhové, homosexuální tance, atd.). Piaveho libreto je samo o sobě fragmentární a Warlikowského ideje onu rozkouskovanost jen umocňují.
Hudebnímu nastudování se ale nedá téměř nic vytknout a nadšení posluchačů při děkování bylo zcela opodstatněné. Paul Daniel má mnoho zkušeností, vždyť byl dlouhá léta hudebním šéfem Opera North a English National Opera v Londýně. Pro nás je zajímavé, že řídil Káťu Kabanovou v mnichovské opeře a Věc Makropulos v madridské opeře. Daniel nechal opernímu orchestru jistou volnost, kterou ale členové orchestru nezneužili a naopak zvýšili celkovou dramatičnost partitury. Sbor se vyrovnal s obtížnou situací na posledním balkónu, daleko od dirigenta a orchestru bravurně. Spolupráce s italským sbormistrem Martino Faggianim mu jde očividně k duhu. Vyznamenali se i sólisté. Americký barytonista Scott Hendricks se představil v Bruselu poprvé, a doufejme že nikoliv naposledy. Má nosný hlas a je také výborný herec. Dobře mu sekundoval italský basista s krásně zabarveným hlasem Carlo Colombara jako Banque a sympatický francouzský tenorista Benjamin Bernheim (Malcolm). Sopranistka Iano Tammar (Lady Macbeth) je sice osobnost, ale ne vždy zapadla do jinak vyrovnaného obsazení.
