V rámci cyklu FOK hrál 8. března v kostele sv. Šimona Judy slovenský soubor Capella Istropolitana . První tři čísla večera (Händel: Concerto grosso č. 10 d moll HWV 328 , Sammartini: Sinfonia A dur , Vivaldi: Koncert č. 10 h moll RV 580 ) nebyla povzbudivá. Byla to rutinně odehraná porce baroka, bez radosti a tónové výjimečnosti. Naštěstí v Albinoniho Sonátě g moll pro dvoje housle, dvě violy, violoncello a basso continuo se hráči jakoby probudili, hráli pozorněji a najednou i angažovaněji. Po přestávce pak Capella výborně doprovodila čtyři písně Edvarda Griega a výtečně zahrála Mendelssohnovu smyčcovou symfonii. V písních se představila mladá lyrická sopranistka Petra Froese . Má dobrý základ, bohužel se ocitla jakoby ve vakuu – na špičkovou sólistku nemá a na sboristku je až moc dobrá. Její plochý hlas nebyl vždy intonačně ukotvený a Griegovy subtilní písně byly pro ni příliš průzračné. Symfonie č. 9 c moll (někdy zvaná „Švýcarská“) z roku 1821 patří mezi 12 učednických symfonických dílek, kde Mendelssohn napodoboval své vzory (Haydna, Mozarta, Beethovena). Tato eklektická, příjemná hudba se právem hraje málo a je na ní zajímavý hlavně věk skladatele – 12 let… Ve hře Capelly Istropolitany oceňuji velmi dobře zvládnuté řemeslo a jasné vymezení názoru na barokní hudbu, kdy hráči nepředstírají nějakou autentickou interpretaci.
