Pražská premiéra portugalské zpěvačky s kapverdskými kořeny 3. května ve velkém sále Novoměstské radnice vyzněla uvolněně a temperamentně. Nebýt hlediště uzpůsobeno k sezení, tančí se.
Nevázanost až jistá rozpustilost přitom neznamenala, že by Carmen Souza a její kapela ubrali na virtuozitě, nebo že by chybělo závažnější poselství. V textech písní i vyprávěných příbězích. Došlo i na „pirátskou“ historku.
Pěvecky je Souza fenomén. Přirozeně střídá altové, konejšivě zastřené hlasové rejstříky se zpěvem v sopránových polohách, kdy využívá osobité vibrato. Intenzivní, výrazné, ale nikoliv nepříjemné. V improvizacích se pouštěla tu do odvázaného scatu, onde do elegantních koloratur. Ale snad ještě důležitější roli v její výjimečnosti hrála pestrost výrazu a něco, co lze označit asi jako „komunikativnost“. Viz dále.
Souza se ovšem neomezovala na suverénní zpěv a nakažlivý pódiový tanec. Sound kapely zahušťovala perkusemi a akustickou kytarou. Několik písní odzpívala za klavírem, od kterého nechala odpočinout výtečného mladého afroanglického hráče Deschanela Gordona. Na piano si střihla i zvukově zajímavou improvizaci s využitím „preparování“ nástroje.
Deschanel Gordon byl přitom překvapením, na původně plánovaný, z „covidových důvodů“ posunutý koncert měla Souza dorazit jen v triu. Příjemným překvapením. Nejen sladěným timingem s dlouholetým partnerem zpěvačky, basistou a kapelníkem Theem Pascalem, a s bubeníkem Eliasem Kacomanolisem. Právě Gordon se staral o zdobení repertoáru a vytvářel Carmen přirozený sólový protipól.
Všichni hudebníci se osvědčili také jako sboroví vokalisté, často v dosti komplikovaných vícehlasech. Pascal navíc vedle střídání baskytary a kontrabasu hrál i na perkuse.
Žádné zmatení jazyků
Koncert kvarteta Carmen Souza proběhl v rámci oslav Mezinárodního dne portugalského jazyka (připadá na 5. květen) a libozvučná řeč dominovala. „Portugalština je jedním z mých rodných jazyků,“ potvrdila zpěvačka. Okamžitě ovšem dodala, že zpívá také „francouzsky, anglicky a další řečí, kterou jsem mluvila odmala – kreolsky, směsicí portugalštiny a afrických dialektů“. Což hned podtrhla písní Kuadru Pintadu.
„Jazyk je vlastně hudba, každá řeč má svoji melodii a rytmus,“ pokračovala Souza v ódě na portugalštinu i znalost dalších řečí. A přidala sice zdánlivě samozřejmé, jenže stále jaksi potřebné poselství o nutnosti porozumění mezi lidmi odlišných kultur.
Stejnou soudržnost, jako když Souza zpívala v odlišných jazycích, dokázalo ovšem kvarteto vykouzlit i mezi žánry. Tedy jazzem, latinou a africkými žánry, s důrazem na ty tradiční kapverdské jako morna a coladeira.
Publikum prvně roztleskala skladba Silver Blues, kterou Souza věnovala „Horaci Silverovi, muži, který nás ohromně inspiroval“. Stejně hladce ale na její autorský repertoár navázal evergreen Pata Pata jihoafrické ikony Miriam Makeby. Nebo standard My Baby Just Cares For Me, proslavený především ve verzi Niny Simone, do kterého navíc kapela zamíchala klasicizující citaci.
Legenda o pirátském bubnu
Dalším příjemným překvapením se staly ukázky z příštího alba Carmen Souza, chystaného na září. Jeho volným pojítkem má být kosmopolitní Londýn, „kde jsem několik let žila“. První novinka Amizadi, pokud jsem dobře pochytil název, znamenající v kapverdské kreolštině „Přátelství“, nevykreslila ovšem londýnskou, v našich stereotypních představách deštivou či mlžnou náladu, ale nespoutané karnevalové veselí.
Závažnější příběh pak Souza vložila do epické písně Francis‘ Drum. Uvedla ji historickým exkurzem a pověstí. „Sir Francis Drake je Angličany vnímán jako národní hrdina, zachránce, objevitel. Zatímco ve Španělsku a Portugalsku jeho jméno vzbuzovalo představy násilí a strach, vždyť Drake jako pirát decimoval tamní loďstva. Je zajímavé zamyslet se nad tím rozporem… V Anglii mají pověst, že kapitán Drake s sebou vozil bubínek. Když lidé uslyší jeho zvuk, bude s Anglií zle, ale sir Francis přijde na pomoc. Prý byl zvuk toho bubínku slyšet v dobách první i druhé války… Kdo ví?“ Skladbu pochopitelně zahájil Kacomanolis pochodovým virblem.
Carmen ovšem pobavila, rozjařila, roztleskala a nakonec rozezpívala diváky i příběhy nevážnými. Třeba Cape Verdean Blues o milovníku grogu, jemuž se zdá hrůzný sen: „Veškerý alkohol na Kapverdských ostrovech do rána došel.“
Zpěvačka neváhala ani rozpustile žertovat na úkor hudebníků: „Pokud si koupíte našich pět cédéček, dostanete bonus. Můžete si vzít domů bubeníka Eiase… poklidí, uvaří…“ (Pohled za bicí soupravu.) „Jé, ten mě asi po koncertě přizabije…“
K závěru koncertu (zmíněná cover-verze Pata Pata) už publikum v plném sále nemohlo vydržet sedět, a tak se alespoň „vlnilo v řadách“. Druhý český koncert Carmen Souza (ten první proběhl na Jihočeském jazzovém festivalu v roce 2012) zanechal ten nejpozitivnější dojem. Jak co do kvality hudby, tak nálady publika.
