Cecilia Bartoli není jen operní zpěvačka, při svém temperamentu zvládá zároveň i manažerské posty, od roku 2012 je uměleckou ředitelkou Svatodušního festivalu v Salcburku a od počátku ledna ředitelkou Opéra de Monte Carlo. V roce 2016 iniciovala vznik orchestru barokních nástrojů Les Musiciens de Prince-Monaco, s nímž do Prahy přijela, a který je v její Opéra de Monte Carlo rezidenčním orchestrem. Vede jej od roku 2019 jako šéfdirigent Gianluca Capuano. Jede-li Cecilia Bartoli koncertovat s doprovodným orchestrem, aby připomněla velkého barokního kastráta Farinelliho (Farinelli a jeho současníci), pak neváhá ani chvíli a ke svému zpěvu připojí i herecké etudy na téma hostující hudební společnosti. Na pódiu je připraven cestovní kontejner, z něhož jakýsi dejme tomu komorník, garderobiér, obratně postaví pro pěvkyni minišatnu s líčícím stolkem a je připraven ji oddaně obsluhovat, starat se o ni. Orchestr má s sebou výrazné instrumentální osobnosti, které jsou nadány také schopností improvizace a všem nechybí smysl pro humor. Cecilia Bartoli se postupně rozezpívává, dokonce bych si dovolila říct, že celý večer vrcholí až závěrečným přídavkem, v němž je v bohatých koloraturách Farinellimu nejblíže. Nejen co do bohatých melismat, ale také v podobě barokně bohatého zlatého kostýmu s ostře červenými pštrosími pery. Od jednotlivého čísla k dalšímu postupuje Bartoli s přestávkami, které jsou naplněny převleky, hraným odpočinkem i vtipnou interakcí s garderobiérem, který zjevně ovládá dobový tanec a „donutí“ pěvkyni, aby vystřihla krátký temperamentní taneček.
Cecilie Bartoli začíná v pánském oděvu, ale postupem času prozrazuje svou ženskost víc a víc. Se sólisty orchestru si navzájem hravě kopírují ozdobné hudební motivky, která jsou stále složitější. Barevná podobnost barokních nástrojů a lidského hlasu je fascinující. Ostatně se tenkrát, jak víme, zastupovaly pěvecké a nástrojové hlasy běžně. Výborný hráč na trubku Thibaud Robinne virtuózně vyhrává i nejdrobnější melodické ozdoby v Telemannově koncertu pro trubku a orchestr D dur, v nichž jen občas na kratičkou chvilku selže jeho intonační přesnost, flétnista Jean-Marc Goujon či hobojista Pier Luigi Fabretti se až dojemně sehrávají s hlasem pěvkyně, violoncellista Robin Michael i všichni ostatní skvěle muzicírují v Händelově Ódě na svátek svaté Cecilie. Barokní hudba zní živě a vtipně, sinfonie střídají pěvecká čísla.
Večer 7. května ve Smetanově síni je prokomponovaný tak, že málem není příležitost k potlesku. Sólisté jsou výborní a celkový přístup dirigenta a orchestrálních hráčů je hravý a zábavný. Přijeli jsme vás pobavit, ale sami se bavíme také. Kdo (si) hraje, nezlobí. Cecilia Bartoli je herečka, komediantka. Využívá této své danosti během celého večera a dovede si dělat legraci i ze sebe samotné. Její hlas je pořád pružný, s přehledem zpívá ozdobné figury, kraluje v pianissimech, ale dokáže také mocně zaznít. Posluchači souzní a když koncert na chvíli přeruší nevolnost v obecenstvu a sbíhají se k ní všichni přítomní lékaři, pak Cecilie Bartoli trpělivě počká, než se situace znovu uklidní, a pak soustředěně a s úsměvem pokračuje dál v koncertu, který probíhá bez přestávky. My komedianti umíme improvizovat…
Program dává příležitost jak pěvkyni, tak instrumentálním sólistům a orchestru, Georga Friedricha Händela vystřídá Nicola Porpora, Johann Adolf Hasse, Antonio Vivaldi. Dirigent Gianluca Capuano vede večer s velkým pochopením pro jeho dynamický průběh, volí ostrá tempa, náhlá zvolnění, prudké změny nálady i síly zvuku. Respektuje sice dobovou interpretaci, ale neužívá ji suše, vypreparovaně. Cecilia Bartoli je součástí hudebně divadelního dění, které vtahuje diváky a posluchače do přitažlivého a zábavného světa barokní muziky. Posledním z přídavků byla část virtuózního zpěvu z opery Artaserse od Farinelliho bratra Riccarda Broschiho Son qual nave ch’agitata. Osvěžující večer.
