Svět českých smyčcových kvartet je bohatý – nejen na záplavu skvělé hudby od 19. století po současnost, ale i na mezinárodně zdatné soubory. Bohužel státní podpora je téměř nulová, a ta veřejná pozůstává hlavně v hostování v komorních cyklech festivalů a orchestrů. Pravda, máme Český spolek pro komorní hudbu, ale ten není samospasitelný. Pakliže se chce smyčcové kvarteto uživit, musí si hledět ciziny. Ze zoufalství pak některé formace pořádají vlastní projektové cykly. A tak před šesti lety založilo Zemlinského kvarteto celoroční sérii 4plus. Od „konkurence“ (Český spolek pro komorní hudbu, Euroart…) se liší snahou propojit hudbu s uměním tance (hlavně Pražský komorní balet) a pevným lokálním ukotvením ve Velkém sále Městské knihovny v Praze. A samozřejmě i vyhraněným programem. V tomto roce jsou jeho tématem česko-španělské dialogy, tedy za pomoci Instituto Cervantes a Acción Cultural Española nabízet platformu pro spolupráci českých a španělských umělců a dialog hudebních kultur.
První koncert série se uskutečnil 8. března. Dominantní české kvarteto doplnila kytara, jeden ze symbolů španělské kultury, v rukách Miguela Trápagy. Program měl sice zčásti španělský kolorit, ale byl vlastně importem. Kytarový kvintet č. 4 D dur „Fandango“ Itala Luigiho Boccheriniho byl sice prodchnut španělským espritem, nicméně odhlédnu-li od kompoziční průměrnosti, tak hudba jako taková byla velmi nudná, bez jakéhokoli vzmachu a originality, která by se byť jen blížila mistrům jeho doby. Bylo tam tolik přebytečných not, že kdyby kvintet tvořila jen poslední věta, bylo by to více než dostačující. Hra kvartetistů byla stylově přesná a tónově lahodná, pan Trápaga zahrál téměř všechny noty, ale určitě jsem v Praze slyšel řadu lepších kytaristů.
Na „španělské“ inspirační vlně se vlnila světová premiéra Kytarového kvinteta „Cinema da Camera“ Jiřího Kabáta. Poslechově vděčná kompozice, skvěle zahraná, byla publikem vděčně přijata. Hudba k neexistujícímu filmu měla patřičnou fabulaci, měla být oslavou hudby i tance (pohyb efektně vyjádřil další španělský host – Nuria Cazorla), „oslav i pití“, ale přišlo mi to vlastně polomrtvé, nudné a upovídané. Opět mě napadlo, že kdyby měla skladba jen jednu větu, tak by to stačilo. Aranže pana Kabáta na aktuálním CD Freedom formace Cello Republic jsou podstatně zajímavější.
K mému štěstí však byla na pořadu večera i „normální“ hudba – Čajkovského Smyčcový kvartet č. 3 es moll op. 30. Skalní milovníci tohoto skladatele by určitě nesouhlasili s tezí, že i tato hudba je občas mnohomluvná, ale to už patří k vyjadřování jeho myšlenek. Je to však hudba velmi silná, svébytná, která při správné interpretaci může mocně působit. Navíc její zadumanost a depresivita je vlastně dnes pro Rusko aktuální. Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin) ji zahrálo skvěle, ačkoliv sál Městské knihovny je akusticky problematický. (Večer mi opět potvrdil, že nový koncertní sál Fakulty umění Ostravské univerzity je v současnosti pro komorní hudbu v Česku nedostižný.) Další koncerty série 4plus se odehrají na témže místě 31. 5., 4. 10. a 29. 11.
