Večerem Ondřeje Kukala by se mohl nazvat koncert Českého komorního orchestru (6. 3.), který Kukal nejen řídil, ale také na něm uvedl premiéry svých skladeb Veni, Sancte Spiritus op. 21 a dva Žalmy (č. 40 a 42) op. 42 . Houslistu a dirigenta Kukala známe též jako skladatele již pár let a jeho díla upoutala nejen na premiérách, ale koncertně dále žijí. Uvedení třech žalmů pro baryton a smyčcový orchestr s doprovodem komorního orchestru rozšířeného o základní dechovou sekci vypovědělo o skladatelově duchovní orientaci a vzhledem k překonání těžké choroby je lze chápat do jisté míry i jako díkůvzdání či jako výsledek úvah mladého člověka, jenž se vrátil z prahu smrti. Ve skvělé interpretaci Romana Janála, jenž vévodil srozumitelným slovem a pokorou v hlase, vyzněly byť „příbuzně“ laděné skladby v nepatetické nadsázce. Ondřeji Kukalovi zjevně šlo o akcentaci duchovního rozjímání, uloženého v pěveckém partu, než o kompoziční experimenty. Všechny tři skladby jsou pro posluchače vstřícné a srozumitelné, což bylo rovněž zásluhou interpretace orchestru, který hrál Kukalova díla pod jeho taktovkou s velkým porozuměním. Další dvě skladby z programu koncertu patří ke kmenovému repertoáru orchestru: Meditace na staročeský chorál Josefa Suka a Čajkovského Serenáda C dur . Posluchače potěší, uslyší-li znovu precizní, detailně vystavěný výkon ve skladbě Sukově a mistrovsky vycizelovanou práci v Čajkovského serenádě. Český komorní orchestr těší zejména stabilitou svého uměleckého výkonu.