Pavel Svoboda, čerstvý laureát Mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku, zahájil svým recitálem v pondělí 5. září Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Již 48. ročník této podzimní přehlídky, kterou pořádá Moravská filharmonie za podpory města a Olomouckého kraje, se tradičně koná v chrámu sv. Mořice. Na dalších čtyřech záříjových recitálech letos vystoupí interpreti z Itálie, Polska, Francie a Německa.
Není divu, že Pavel Svoboda, úspěšný účastník prestižní bachovské soutěže (od jejího vzniku v roce 1950 pouze čtvrtý Čech!), přilákal do mořického chrámu spoustu nadšených zájemců, včetně představitelů kulturního, politického a církevního života. Koncert uvedla chorální partita Johanna Pachelbela na píseň Was Gott tut, das ist wohlgetan (Co Bůh činí, vše dobré jest), která se zpívá i v českém prostředí. Cenné bylo, že interpret k jejímu provedení využil varhanní pozitiv z roku 1716 (tedy letos třísetletý), který postavil Antonín Jiří Schack a který stojí v boční chrámové lodi. Pouze šestirejstříkový nástroj (bez pedálu) svým zvukem překvapivě zaplnil celý kostel. Varhaník využil jemných sólových hlasů (např. v krásné pomalé chromatické variaci) i různých zvukových kombinací, předvedl brilantní prstovou techniku, stylovou artikulaci, zdobení a hlavně se vyrovnal s technickými úskalími pozitivu, totiž klávesami menších rozměrů. Další skladby pocházely z pera Johanna Sebastiana Bacha, každá byla odlišného typu. Toccatu E dur BWV 566, která vychází ze staršího severoněmeckého stylu, začal Svoboda v příliš sytém, hutném zvuku, který zněl téměř romanticky. Další díly skladby už byly barokně průzračné, zřetelné, v jeho podání náležitě kontrastní. Bohatě kolorovaná chorální předehra Schmücke dich, o liebe Seele (Ozdobiž se, duše moje) BWV 654 se nijak netáhla, ale zazněla v přiměřeně kráčejícím tempu, s nádherným zdobením a nápaditou registrací. Hráčsky obtížný Koncert d moll BWV 596 zahrál Svoboda precizně, téměř vyvolal představu původní houslové předlohy Antonia Vivaldiho, kterou Bach upravil pro varhany.
Jeden z nejvýznamnějších skladatelů varhanní hudby Max Reger, od jehož úmrtí letos uplynulo 100 let, byl zastoupen třemi Trii op. 47, stručnými, prakticky neznámými skladbami v hráčsky obtížné triové formě, byly to Gigue, Sicilana a rychlá Fuga s pohyblivým tématem. Recitál uzavřela Evokace II (1996) od francouzského varhaníka, skladatele a profesora pařížské konzervatoře Thierryho Escaiche, který na olomouckém festivalu před několika lety sám vystoupil, ale jehož hudba se u nás provádí ojediněle. Efektní soudobá skladba činila improvizační dojem; nad tepajícím pedálem zněly jakoby zlomky různých melodií, gregoriánského chorálu, renesančních kusů, fanfáry, clustery apod., přičemž střídaly různé manuály; právě v Evokaci mohli návštěvníci vychutnat videoprojekci Svobodovy hry nejvíce. Nadšené publikum aplaudovalo vstoje a přimělo varhaníka ke dvěma přídavkům – slavné Toccatě z Widorovy Páté symfonie a líbeznému Mozartovu Andante F dur. Pavel Svoboda, rodák z Opočna, nyní doktorand pražské AMU, je ve svých osmadvaceti letech zcela vyzrálým umělcem. Představil se dramaturgicky skvěle vystavěným programem, v němž vedle sebe stály skladby odlišného kompozičního jazyka. Je všestrannými interpretem, který se všemi nuancemi stylově uchopí hudbu barokní, romantickou a současnou. Především je mimořádně muzikální, energický, citlivě pracuje se zvukovou barvou, přitom šetří s plným zvukem. Dokáže se výtečně přizpůsobit, což je u varhan (pokaždé jiných, v tomto případě velmi malých a velmi velkých), důležité. Ačkoli má za sebou už víc soutěžních úspěchů, naposled v červenci, vystupuje nenápadně, sympaticky a harmonicky. Nelze než se těšit na další koncerty a umělecké počiny Pavla Svobody.
