Velmi zajímavý „severský cyklus“ České filharmonie pokračoval 7. února koncertem s díly Sibelia, Griega a Nielsena. K dirigentskému pultu byl pozván renomovaný umělec – Claus Peter Flor . První polovina byla populární, k posluchačům vstřícná, neboť zazněla Sibeliova nádherná symfonická báseň Finlandia a Griegova známá suita Z časů Holbergových . Druhá polovina byla objevná a poměrně náročná. Nevzpomínám si, že by někdo v Praze uvedl Klarinetový koncert Carla Augusta Nielsena. Ostatně jeho skladby jsou k naší škodě u nás hrány velmi málo! Málo známá je i Sibeliova sumarizující Sedmá symfonie C dur . Přitom obě skladby jsou kompozičně nesmírně zajímavé a v podstatě velmi sdělné. Zvláště, když zaznějí ve výborné interpretaci. Orchestr i dirigent se v obou skladbách překonávali, vše bylo koncentrované a orchestr předvedl svoje proslavené tónové kvality. Největší hvězdou večera však byl klarinetista Martin Fröst , mladík se skvělou technikou a nevšedním tónem. I když Nielsenova hudba není zdaleka tak posluchačsky atraktivní jako Sibeliova, diváci, které zcela okouzlil, si vynutili ještě dva přídavky.
První polovina kupodivu byla výrazně jiná. Měl jsem dokonce pocit, jako by dirigent tyto skladby nezkoušel, tolik bylo v souhře a interpretaci drobných chybiček, a to včetně například sólových vstupů koncertních mistrů primů a viol. Florovo hostování ve mně tedy vzbudilo jak spokojenost, tak i rozpaky.
