Klavírní kvarteto Josefa Suka koncertovalo na třetí jarní den v sále Novoměstské radnice s originálním repertoárem a novým klavíristou. Pavel Zemen vystřídal předčasně zesnulého Václava Máchu, ovšem dvě výrazné zakladatelské osobnosti, houslista Radim Kresta a jeho manželka violistka Eva Krestová, zůstávají jasnou oporou souboru. A krásným tónem je doplňuje violoncellistka Aneta Šudáková.
Na začátku zazněla neznámá jednovětá Fantasie f moll Francka Bridge (1879–1941). Jméno tohoto skladatele známe spíš podle názvu variací na jeho téma od Benjamina Brittena. Bridge byl jeho oblíbeným učitelem a jinak též violistou a spíše tradicionalisticky založeným skladatelem. Nicméně jeho Fantasie se dobře poslouchá a zaujme hutností zvuku i barvitým klavírním partem. A že repertoár pro klavírní kvarteto umí překvapit, to ukázal celý program.
Koncert se konal 23. března, a tedy den po jednadevadesátých narozeninách skladatelky Marty Jiráčkové (též manželky dirigenta Václava Jiráčka) – Radim Kresta uvedl její Klavírní kvartet „Communicatio intima“, který soubor dříve uvedl v premiéře – a také pro něj vznikla. Tentokrát ho doplnila recitace vybraných básní Jana Skácela v přednesu herečky Magdalény Borové, který byl jemný a bez přehnaných stylizací. Nejvýraznějším tématem výběru byly slavné skácelovské reminiscence na dětství. Výsledkem byl vkusný melodram, protože skladba má řadu ztišení a vzdáleně připomíná filmovou hudbu. A tohle dílo se nejvíc blížilo podtitulu programu „důvěrná sdělení“.
Největším objevem večera ovšem byl po přestávce Klavírní kvartet c moll op. 13 Richarda Strausse, rané skladatelovo dílo, které ukazuje, že vedle orchestru a oper dovedl napsat i komorní hudbu. V jeho tvorbě zaujímá důstojné místo a je pro mnoho originálních obsazení, i když se hraje málo. A Klavírní kvarteto Josefa Suka opět ukázalo schopnost vybrat si na míru zcela originální repertoár. Slyšeli jsme typický pozdní romantismus v plném, velkém a barvitém zvuku tří smyčcových nástrojů a noblesní klavír. Skladba má čtyři věty komponované se žárem a v symfonickém rozmachu, zejména úvodní Allegro a Finale, zkrátka budoucí velký Strauss symfonických básní. Soubor měl patřičnou expresivitu a vyladěnost i smysl pro dramatický kontrast. Jako přídavek zazněla část kvartetu Josefa Suka a primárius připomněl ještě nedávné narozeniny Marie Sukové, vdovy po houslistovi, jehož jméno soubor čestně nese.