Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae zastřešuje téma Cestou od kořenů k budoucnosti, které dramaturgicky připravil dirigent a flétnista Kaspar Zehnder. Právě on vybral pro slavnostní zahájení festivalu na sokolovně v Boskovicích 31. května komorní orchestr Klaipėda Chamber Orchestra, který také sám řídil. Na programu večera s podtitulem Tango sinfónico zazněla v interpretaci orchestru (doplněného o klarinetistu Lukáše Daňhela, flétnistu Petra Pomklu a hobojistku Anikó Kovarikné Hegedűs), zpěvačky Analie Selis, klavíristy Mariana Castra a bandoneonisty Nicoláse Velázqueze tanga, waltzy a milongy argentinských a uruguayských skladatelů.
Tango se od svých prvopočátků v osmdesátých letech 19. století propracovalo na pozici jednoho z nejikoničtějších tanečních stylů a nejen v Americe, ale také na starém kontinentu se těší velké popularitě a za dobu své existence získalo mnoho rozličných podob. Jeho lidové kořeny a srdceryvné náměty však zůstávají stále patrné a neměnné, stejně jako jeho sladce truchlivé účinky na lidskou duši. Večer zahájila temně melancholická skladba Oblivion jednoho z nejznámějších tvůrců argentinské hudby Ástora Piazzolly, na kterou attacca navázala píseň Zaraza Benjamína Alfonsa Tagle Lara. Zpěv Analie Selis byl nejen příjemně civilní, přirozený a místy až rozverně šansonový, ale také skvěle nazvučený – nezřídka se stává, že se orchestr a reprodukovaný zpěv nepodaří ideálně propojit a jedno zaniká na úkor druhého, nebo výsledek nepůsobí dostatečně homogenně. To v případě zahajovacího koncertu Concentu Moraviae vůbec neplatilo – zpěvaččin hlas sice pochopitelně zůstával nad hudebníky, ale nikdy do takové míry, aby nebylo slyšet precizní práci orchestru. Právě sepětí orchestru a Analie Selis byl velmi těsné, což ostatně nejlépe dokázaly například skladby Se dice de mi Francisca Canara či Por una cabeza Carlose Gardela s výraznými změnami nálad i temp.
Analia Selis je nesmírně nadaná, co se týče bohatosti výrazu, a maximálně přesvědčivé tak byly nejen milostné balady plné trpké zádumčivosti, ale také šibalský „sprechgesang“ či divoký a plamenný projev v závěrečném Milonga de la Anunciación Ástora Piazzolly. Její zpěv více než zdařile doplňoval klavírista Mariano Castro – ať již se jednalo o intimní, jazzově laděný duet klavíru se zpěvem ve waltzu Flor de lino skladatele Héctora Stamponiho, či o tanečně divoké běhy v Baldosa floja skladatele Florinda Sassone. Samostatnou kapitolou je výkon bandoneonisty Nicoláse Velázqueze, který zcela oslnil v citlivém Adiós Nonino a živelně dramatickém Verano Porteño Ástora Piazzolly. Nejen počáteční něhu, ale také rychlé figurace a ostré zářezy gradujícího Verano Porteño zvládl s interpretační lehkostí a rytmickou přesností.
Také orchestrální hudebníci pod vedením Kaspara Zehndera podali skvělý výkon plný jemných výrazových nuancí, které měly za úkol podtrhnout mámivou a melancholickou náladu většiny písní. Mnohdy se nejednalo o náhlé a ostré změny, ale spíše o pozvolné a z rytmu tance vyvěrající dynamické či charakterové transformace. Je na místě také zmínit, že posila ve formě klarinetisty Lukáše Daňhela, flétnisty Petra Pomkly a hobojistky Anikó Kovarikné Hegedűs se s orchestrem bez nejmenších potíží okamžitě sehrála a hudebníci svými výkony budili dojem, že s Klaipėda Chamber Orchestra zcela běžně vystupují. Jednalo se navíc o velmi důležité obohacení souboru, neboť právě dechové nástroje dodávají tangům, waltzům a milongám jejich jedinečné barevné kouzlo.
Zahajovací koncert 27. ročníku Concentu Moraviae se bezpochyby vydařil a – jak je ostatně dobrým festivalovým zvykem – představil posluchačům program, který umně osciloval na hranici artificiální a „populární“ hudby a současně přinesl strhující zážitek vycházející z vysokých interpretačních standardů. Nadcházející měsíc přivede posluchače téma tohoto ročníku – Cestou od kořenů k budoucnosti – k různým podobám hudební současnosti i minulosti a vypadá to, že fúze vysoké kultury a lidové tvorby v dramaturgickém plánu Kaspara Zehndera bude více než lahodná.
