Třetí ročník pražského festivalu soudobé hudby Contempuls se letos, jako v předchozích ročnících, uskutečnil ve třech listopadových pátcích v inspirujících prostorách holešovické La fabrika. V pražských podmínkách je to událost jedinečná a velmi významná: metropole se totiž v předchozích letech stran soudobé netradiční hudby dostávala do citelné ztráty nad jinými hudebně vyspělými středisky u nás (Ostrava, Hradec Králové, Brno). Srovnávání se světem je zatím jaksi mimo souřadnice, avšak právě akce typu Contempulsu mohou v budoucnu napomoci k tomu, aby i Česká republika do prostoru vymezeného světovými souřadnicemi důstojně vstoupilo.
Třetí ročník Contempulsu se letos uskutečnil ve dnech 5., 12. a 19. listopadu. Struktura koncertních akcí sledovala tradiční pořádek: v každém ze tří festivalových pátků se konala dvojice večerních koncertů – letos k nim ovšem přibyl jeden koncert navíc, takže 19. listopadu se konaly dokonce koncerty tři. Program festivalu byl tudíž doslova nabitý. V sedmi koncertních programech zaznělo celkem 34 skladeb. Dvě ze čtyř premiér byly festivalem u autorů přímo objednány. Ovšem i naprostá většina ostatních kompozic zazněla u nás v živém provedení vůbec poprvé. To vše je svědectvím velmi cílevědomé a poučené dramaturgie: usiluje se o originalitu a neotřelost, a v rámci daných podmínek se to skutečně daří. Contempuls je festival komorní, prostředky neoplývá, avšak v jejich limitech si jeho dramaturgie počíná velmi promyšleně. V předmluvě k programové brožuře uvádí dramaturg festivalu Petr Bakla hlavní dramaturgické zásady: 1. serióznost a profesionalita co do kvality prezentované tvorby i její interpretace: i letos vystoupili na Contempulsu sólisté i soubory kvalitní, zkušení, na tuto specifickou hudební oblast specializovaní, patřící ke světové špičce; 2. dramaturgická koncepce, která nenabízí názorovou rozbředlost vydávanou za „otevřenost“.
Contempuls se zkrátka nesnaží obejmout prezentovaným repertoárem kompletní a svým způsobem nepřehledné stylové spektrum současné hudby – není to ostatně ani v jeho možnostech. Ale to, o co se snaží, je přesto podnětné a sympatické: přináší to do Prahy výběr kvalifikovaně zdůvodněný. Jde samozřejmě o hudbu netradičně koncipovanou, mnohdy velmi nestandardně a neobvykle utvářenou, ale hudbu poctivou, vážně míněnou, neprezentující v rámci jakéhokoli extra modernismu myšlenkovou prostřednost, tím méně prázdnotu. Pomineme-li tu odnož soudobé hudební produkce, od níž se Contempuls z řady důvodných příčin distancuje, je zde i neméně sympatická snaha nekopírovat jiné domácí festivaly, neopakovat to, co lze slyšet jinde, ale využít dané podmínky k věcem jedinečným, (u nás) novým, jinde (u nás) neslýchaným. Proto ta drtivá převaha premiér (přinejmenším českých) v jeho programech. Nedosti na tom. Dramaturgický plán 3. ročníku Contempulsu nad uvedené zásady posílil atraktivitu jednotlivých koncertních programů (po mém soudu záměrně) určitými dominantními prvky, které zaujaly mimo jiné i samy sebou a nadto mohly více soustředit posluchačskou pozornost na hudbu s nimi tak či onak spjatou. V programu prvního koncertu (Ensemble Praesenz a Ensemble Nikel ) přirozeně dominovala elektrická kytara – sólová i v různých nástrojových sestavách. Byla obsazena ve třech ze sedmi skladeb programu, vždy jinak a vždy atraktivně. Sólově se představila ve skladbě F. Romitelliho Trash TV Trance , v rozmanitých nástrojových sestavách pak v kompozicích Ch. Czernowinové Sahaf a R. Saundersové Vermilion . Dominantami druhého koncertního programu (Ostravská banda ) byli především oba sólisté – houslistka H. Kotková v úvodních Riti Neurali L. Francesconiho a klavírista J. Kubera v Cageově dnes už klasickém Klavírním koncertu. Provedení tohoto interpretačně v řadě ohledů náročného díla tak získalo výrazný punc autentičnosti (Kubera byl přímým Cageovým spolupracovníkem). V programu Ostravské bandy ovšem zaujaly i „zbývající“ tři kompozice: Dispersion P. Załubské, Monadologie B. Langa a In Four Parts (3, 6 a 11 for John Cage) dirigenta a uměleckého vedoucího souboru P. Kotíka . Třetí koncert byl věnován druhému českému zástupci mezi specializovanými soubory – Fama Quartetu – a jeho samovolnou dominantou se stala jediná kompozice programu: rozměrný smyčcový kvartet L. Nona Fragmente-Stille, an Dioráma , provedený s odpovídající koncentrací i trpělivostí. Ve čtvrtém koncertu (Klangforum Wien ) na sebe strhla pozornost v této oblasti takřka exotická wagnerovská tuba a vedle ní i virtuózní kontrabas. Oba jejich protagonisté, Ch. Walder (wagnerovská tuba) a U. Fussenegger (kontrabas), prezentovali své nástroje a jejich prostřednictvím i provedené skladby G. Aperghise, J. E. Lópeze se suverénním mistrovstvím. V instrumentáři a programu německého Ensemble Adapter (pátý koncert 19. 11. od 19,00) nenápadně, avšak evidentně dominovala harfa se širokým rejstříkem technických a artikulačních prvků. Byla obsazena ve čtyřech z pěti skladeb programu (W. Zimmermann, H. Zapf, J. Vöröšová a A. Sanders) a islandská harfistka G. Einarsdóttir na ni hrála báječně. Druhou dominantou programu pak byla první ze dvou festivalem objednaných premiér mladých českých skladatelů, zde konkrétně skladba J. Vöröšové Echoes of the Sea, While I Am Taking a Bath . Šestý koncert obstaralo saxofonové kvarteto XASAX z Francie a v jeho znamenitě vystavěném programu pak druhá objednaná premiéra – Saxofonový kvartet L. Mrkvičky. Vedle premiéry zaujaly ovšem i ostatní skladby programu (H. Dufourt, I. Fedele, E. H. Papier a I. Xenakis), vesměs kusy značně virtuózní s kulminačním bodem v Xenakisově XAS . Závěrečný, sedmý koncert letošního Contempulsu, přinesl novinku – recitál M. Rataje, dnes již renomované osobnosti v oblasti elektroakustické a akusmatické hudby s průřezem z autorovy tvorby posledních dvou tří let z oboru EAH, live electronic (společně s flétnou L. Kozderkové-Šimkové a kytarou I. Boreše ) včetně vynikající zvukové performance Škrábanice ve spolupráci s libereckým J. Typltem .
Summa summarum: podobně jako oba předchozí ročníky se i 3. ročník Contempulsu jednoznačně vydařil. Přinesl mnoho dobré, nové Nové hudby, opět vesměs kvalitní interpretační výkony, neomylně zacílenou, neváhám prohlásit objevnou dramaturgii, o jejíchž kladech byla ostatně řeč výše.
Contempuls je ambiciózní akce s plánem na dlouhou tradici, možná i expanzi – a po třech úspěšných ročnících má, zdá se, k naplnění svých ambic dobře nastartováno. Pro Prahu je festival tohoto typu velice potřebný, o čemž, mimo jiné, svědčí i velký zájem posluchačů – všechny koncerty byly hojně navštívené. Přejme organizátorům dalších ročníků Contempulsu hodně štěstí, entusiasmu i dobré naděje – a posluchačům neméně hodně dalších krásných hudebních zážitků.
