Svoje čtyřicetiny oslavil Sukův komorní orchestr (SKO) 17. 12. 2014 na koncertu v sále Martinů pražské HAMU překvapivě netradiční dramaturgií. Centrem první poloviny večera bylo kvalitní provedení raného Mendelssohnova Koncertu pro housle, klavír a smyčcový orchestr. Symbolický i skutečný prim držel umělecký vedoucí SKO Martin Kos, jenž se přímo mazlil se svými houslemi a dovedl vykouzlit zajímavé detaily. Jeho bratr, pianista Štěpán Kos, mu celkem zdařile sekundoval. Bohužel jeho velkou snahu srazilo plně otevřené křídlo klavíru. Tvrdý zvuk pak byl tak hutný, že často všechno překryl. Škoda, mohl to být vrchol večera. Ouverturu v podobě prezentace synů Martina Kose – Lukáše a Matouše – v Šostakovičově Preludiu, Valčíku a Gavottě pro dvoje housle a klavír chápu jako hrdou vizitku pokračující rodinné tradice, školní provedení Mozartova Ronda A dur KV 386 dvanáctiletou Terezou Semerádovou jsem pak nepochopil vůbec. Možná z nich jednou budou výborní hudebníci, třeba i sólisté, ale do toho mají hodně daleko a na koncertu tohoto typu „školní besídka“ nepatří.
Naštěstí koncert pokračoval, sice přídavkovou, místy až „limonádovou“, ale velmi kvalitně provedenou druhou částí. Skvěle se představili vedle Martina Kose (Elgar) další členové SKO – Dana Truplová (Albinoni), Jakub Janský (Piazzolla), David Havelík (Rubinstein), skvělý Karel Untermüller (Narita). Trochu pod míru vkusu mi přišlo jen podivné aranžmá Bachova Airu kontrabasistou Tomášem Vybíralem. Vše bylo decentně zarámováno jiskřivou prezentací Andante z erbovní Sukovy Serenády Es dur a Dvořákova Valčíku D dur. SKO hrál celý večer koncentrovaně a potvrdil mi, že právem patří mezi přední domácí komorní orchestry. Byl to pěkný večer, ale jsem rád, že na „normálních“ koncertech svého pražského abonentního cyklu hraje má SKO vyšší dramaturgické ambice.
