Zatímco v pražských ulicích vládla v pondělí 29. května 2017 po celý den nefalšovaná letní výheň, dvorana Českého muzea hudby (bývalý kostel sv. Maří Magdaleny) v Karmelitské ulici nabízela v podvečer nejen příjemný a osvěžující chládek, ale navíc ještě také lákavý komorní koncert. Společně na něm vystoupili dva z našich nejvýznačnějších umělců: houslista Jan Fišer, koncertní mistr PKF, a klavírista Ivo Kahánek. Oba pánové mají k sobě blízko i profesně, neboť spolu hrají ve Dvořákově triu.
Program, který si pro tento večer připravili, byl posluchačsky nesmírně vděčný a navíc sestavený s jistým smyslem pro humor: příjmení všech skladatelů začínala na „M“. Svůj koncert zahájili umělci málo uváděnými Variacemi na píseň „Helas, jʼai perdu mon amant“ pro housle a klavír KV 360 Wolfganga Amadea Mozarta. Skladba je v mollové tónině, pro Mozarta nepříliš typické, a má výrazně melancholické ladění. Interpreti ji přednesli krásným zpěvným tónem, v dokonalé souhře a se skvěle vyváženým zvukem obou nástrojů, přičemž dlouhý dozvuk, kterým je dvorana Českého muzea hudby pověstná, nejen že dílu neuškodil, ale naopak velmi prospěl. Stejně tak prospěl i následující Massenetově Meditaci z opery Thaïs. Oblíbené přídavkové číslo mnoha světových houslistů hrál Jan Fišer citlivě a přitom decentně, bez sebemenšího náznaku podbízení. Vrcholem první části večera byla Sonáta pro housle a klavír č. 1 H 182 Bohuslava Martinů – efektní dílo silně ovlivněné jazzem, jemuž skladatel dodal virtuózního lesku řadou sólových kadencí v obou nástrojích. Rafinovaná rytmická složka klade na interprety mimořádné nároky, a přiznávám, že jsem skutečně obdivoval jak výtečnou souhru obou umělců, tak – a především – obdivuhodnou lehkost a „samozřejmost“, s jakou této souhry docílili.
Po přestávce nabídli Fišer s Kahánkem posluchačům Téma a variace pro housle a klavír jednoho z nejvýznamnějších francouzských skladatelů 20. století Oliviera Messiaena. Interpreti pojali toto pozoruhodné dílo jako jeden velký, sugestivně gradovaný a bezpečně vyklenutý oblouk s působivým vrcholem těsně před začátkem závěrečné variace. Koncert uzavřela Mozartova Sonáta pro housle a klavír B dur KV 454. Její provedení bylo přímo ukázkové: vylehčené a nadýchnuté, jarně prosvětlené, rozezpívané a inspirované. A neméně vylehčené a inspirované bylo i Scherzo z Dvořákovy houslové Sonatiny G dur op. 100, jež zaznělo jako přídavek. Nepochybuji, že nikdo z posluchačů nelitoval, že se do výhně pražských ulic na tento koncert vypravil. To, co Jan Fišer s Ivo Kahánkem předvedli, určitě stálo za těch pár kapek potu navíc.
