Když s Českou filharmonií před několika lety vystoupil tehdy ještě poměrně méně známý mladý venezuelský dirigent Gustavo Dudamel, byla to pro Prahu nečekaná umělecká událost. Dnes je z něj světová hvězda. Můžeme jen hádat, zda se bude totéž opakovat v případě jeho mladého krajana Diega Matheuze , rovněž absolventa venezuelského masového výchovného hudebního programu. Osmadvacetiletý Matheuz dirigoval (25. 4.) Českou filharmonii rozhodně o něco méně charismaticky a rozevlátě než Dudamel, ale přesto zanechal nadstandardní dojem. Má už za sebou první mezinárodní úspěchy, uchytil se na prestižních místech v Itálii, bude hostovat u vynikajících těles a souborů. Skladba Central Park in the Dark od Charlese Ivese nevyvolala hlubší odezvu. Ale suitu z Prokofjevova baletu Romeo a Julie řídil Matheuz v Rudolfinu s velkým zaujetím, cílevědomostí, znalostí a přesností. A takové byly i pohyby jeho rukou – spíše věcné, bez velkých a širokých patetických gest, ale zasvěcené a naléhavé. Ve výběru čísel ze všech tří baletních suit za předvedenou verzí stojí dirigent Esa-Pekka Salonen – a partitura s převahou dramatičtějších ploch zazněla s velkou přesvědčivostí. Stejně zručně řídil Matheuz i provedení Bruchova oblíbeného Houslového koncertu g moll. Sólistou byl Pinchas Zukerman , působící relaxovaně a vyrovnaně a vyzařující nadhled nad úskalími a obtížemi interpretačního umění. S lehkou pobaveností pak místo přídavku zahrál ze zadní části pódia písničku, při níž vyzval publikum, aby si s ním melodii pobrukovalo, a svou přítomnost na pódiu pak rázně ukončil slovy „Auf Wiedersehen!“
